|
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Je těžké být Grossem
Prezident si dal podmínku: přijme demise lidovců, pokud Gross veřejně slíbí, že
předstoupí před sněmovnu a požádá ji o důvěru pro svoji novou vládu. líbil to a už je tu
nová podmínka. Prezident bude čekat, jestli se k lidovcům a dalším, co už zatím odešli,
nepřidají další.
Je těžké být Grossem. Však si taky Gross veřejně stěžoval, jak ten zlý Kalousek
stupňoval svoje požadavky, až dovedl vládu k rozvalu. Teď si může stěžovat i na Klause.
Přitom jediný, na koho si může stěžovat, je on sám. Kdyby rezignoval, byl by toho všeho
ušetřen. Mohl důstojně odejít z postu ministerského předsedy, aby se věnoval formování
strany, které věru že potřebuje formovat. Je v koutě a iniciativu mají jiní: komunisté z
jedné strany a prezident ze strany druhé.
Vláda požádá o důvěru - na to se dá říct jediné: to by tak chybělo, aby nepožádala!
To je přece samozřejmé, že váda rozvrácená a rozmetaná kvůli jedinému člověku, který se
jmenuje Stanislav Gross, požádá o důvěru. No a Grossovi zbude těžko něco jiného, než zase
pokorně, s čepicí v ruce, šoupaje nožkou, požádat o podporu komunisty. Tu stranu, která
by sociálním demokratům jako prvním zakroutila krkem, kdyby se vrátila k moci - tak, jak
to už jednou udělala u nás a jak to udělala všude, kde se k moci dostala. Bude to
vypečená vláda založená na rudé oposmlouvě.
Je těžké být Grossem. A je těžké k němu cítit účast.
|
RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem padl do pasti v garáži
Titulek není přesný. Nepadl jsem do pasti v garáži. Sama garáž stala se pastí. Začalo
to nevinně. Jel jsem do garáže, kde vás nechají první tři hodiny stát zadarmo a pak
chtějí dvacku za každou započatou hodinu. Kde je vím a nepovím. Přede mnou jel nějaký
pán, dojel k závoře,vynořil ruku z okna, zmáčknul puntík, automat mu vydal papírek a
závora se zvedla. Pán vjel dovnitř. Až bude vyjíždět, přiloží papírek s čárovým kódem ke
skeneru, ten si načte dobu garážování. Pak zajede k výjezdové závoře, taky opatřené
skenerem, ukáže papírek a závora se otevře. Pokud by papírek ztratil, bude polapen,
krutě mučen a nakonec popraven, v liché dny čtvrcením, v sudé lámáním v kole. Proto si
každý střeží ten papírek pečlivěji než zřítelnici vlastního oka.
Takže zpět k té situaci. Pán obdržel papírek, závora se zvedla, pán vjel dovnitř
a závora se nespustila. Zůstal jsem stát a čekal, jestli se na pruhovaná štángle
nevzpamatuje. Nevzpamatovala. Tak jsem si řekl, že se koná nějaká garážová slavnost
nebo že je stávka nebo cokoli. Vjel jsem tedy dovnitř bez papírku.
Sotva jsem vjel, závora se za mnou spustila.
Nevadí, řekl jsem si. Půjdu k puntíku, zmáčknu ho a automat mi dá papírek.
Chyba lávky, tohle by dovedl každej! Nechal by v garáži auto čtrnáct dní a pak by
vydojil papírek a odjel by zadarmo. On je ten automat chytrý a pozná, jestli jste auto,
nebo pán bez papírku.
Já byl to druhé. Pán bez papírku.
Rozhlížel jsem se kolem sebe. Všude stála němá auta a hleděla na mne mrtvýma očima
reflektorů a koncových světel. Co auto, to papírek. Já byl jediný bez papírku.
Příběh má dvě řešení, vyberte si, které se vám víc líbí.
Mučili mě a popravili lámáním v kole (bylo čtvrtého, sudý den).
Šel jsme za garážmistrem a ten mě pustil řka, že se to stává.
Já dávám přednost prvnímu řešení, je zajímavější.
|
PSÍ PŘÍHODY:Bartovi roste za plotem chytrý soupeř
Už víte, že u sousedů mají nového pejska, rotvajlera Rockyho. Je to štěně a jak to tak
vypadá, roste z něho pěkné číslo. A chytrej je jak opice. Dnes mi o něm vyprávěla Jana,
tedy sousedka.
Oni mají dohromady tři psy, Sáru, Aríska a malého Rockyho. Stalo se, že Sára
ztratila někde na zahradě psí známku. Hledali, nenašli. Celá rodina hledala. Lezli i po
čtyřech, zkoumali každé zákoutí, každý keřík, každý trs trávy. Byli všude, kam by
eventuálně mohla Sára zabloudit a kde by mohla psí známku ztratit.
Vše marno, bezvýsledné byly jejich snahy.
A najednou ruch u dveří, a u dveří sedí Rocky, tváří se vítězně a na prahu leží psí
známka.
On ji našel a přinesl!
Je chytrej.
Ještě kdyby byl slušnej, měl by to v životě těžký.