 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Čtvrtek 3.3. 2005,
|
- Steve Fossett byl v době uzávěrky se svým Global Flyerem už nad Pacifikem
- Koalice má zájem pokračovat, Kalousek je ke Grossově případné omluvě skeptický
- Gross čeká na sobotní zasedání ÚVV ČSSD, aby zjistil, zda jej strana chce v čele vlády
- Už i část senátorů US-DEU tvrdí, že Stanislav Gross škodí zemi a žádá jeho rezignaci
- Majitelé domů by mohli kvůli regulaci nájemného žalovat stát až o 50 GKč
- Asi 200 lidí před sídlem vlády opět požadovalo demisi premiéra Grosse
- Sněmovní rozpočtový výbor odložil jednání o zmrazení vlastních platů
- Policistovi, jenž zbil cyklistu, soud podmíněný trest potvrdil
- Počasí v Praze: slunečno, leč mrazivo
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Konečně Zemanův úspěch
Miloš Zeman se zasloužil o poprask na knižním trhu: v Praze v Luxoru prodali za den tisíc
svazků jeho pamětí Jak jsem se mýlil v politice a to je tolik, kolik se české knihy prodá
za půl roku! Stanislav Gross se nechal slyšet, že bude knihu číst tam, kde - je člověk
zpravidla sám. Těžko říct, co myslel tím "zpravidla", možná že si tam bere sebou korepetora.
V sociální demokracii kniha vyvolala rozruch. Potrefené husy kejhají a pochválení soudruzi se
těší, že si nechají od autora podepsat výtisk. Budiž Zemanovi knižní úspěch přán: aspoň něco,
pane Zemane, aspoň něco, po té dlouhé sérii osudně chybných kroků, které v důsledcích
přispěly k tomu, že sociální demokracie je momentálně zhruba tam, kde Gross chce číst
vaši knihu.
RODINA A PŘÁTELÉ: Ty zatracený zmetkové
Těmi zmetky rozumím samozřejmě šklebouny, haranty, zkrátka dětičky. Ne snad, že by to byla
moje starost a už vůbec ne, že by to měla být v budoucnu moje starost. Já jen, co
odposlechnu.
Takže jedno takové odposlechnuto.
Stěžuje si matka:
"To byste nevěřili, co je to za zmetka. Jsem v kuchyni a von , nebuď v kuchyni, jdi pryč. Jsem v pokoji a von, nebuď v pokoji, jdi pryč! Jsem na chodbě a von, nebuď tu, jdi pryč!
To už mě vytočilo a povídám:
Co bys chtěl? To mám spáchat sebevraždu?
A co mi ten zmetek řek?
Mami, nezlob, nebo udělám TEBEVRAŽDU!"
Věru, přituhuje. To když byla moje dcerka ve věku onoho zmetka, stala se tato příhoda. Přišla Irenka k mému otci a povídá:
"Dědo, řekni, Irenko, pojď ke mně!"
"Irenko, pojď ke mně," vyzval ji dobrotivý děd.
"Nepudu!" pravila zmetkyně a odběhla.
Tebevraždou tehdy ještě nevyhrožovala, přece jen je vidět odstup jednoho čtvrtstoletí.PSÍ PŘÍHODY: Kterak Iris pomáhala honit míček
Iris je rozený běžec. Cestovní rychlost - dvacet kilometrů v hodině - dokáže udržet
prakticky po libovolnou dobu. Když přidá, přesáhne třicetikilometrovou rychlost jen to
fikne. Závodit s ní?To nemá moc velký smysl.
To vše předesílám, abyste ocenili dnešní příhodu.
Vraceli jsme se z procházky, Bart na vodítku, aby ho snad nenapadly nějaké myšlenky a Iris pobíhala ve volných kruzích kolem. Před námi ve vzdálenosti tak asi padesát metrů šel pán s pejskem Matlafouskem. Podvraťáček, ubožáček, v ručně uštrykovaném kabátu, takový babičkovský pejsek, babičkovský bez ohledu na to, že ho venčil pán.
Ten pán měl míček. Házel mu ho a pejsek za ním běhal.
Když to viděla Iris, byla nadšená a běžela také.
Takže: Iris by musela toho Matlafouska předběhnout kdykoli, ve zlomku vteřiny. Sebrala by mu ten míček na to tata.
Nic takového se nestalo.
Ona běžela, ale nechávala Matlafouskovi vedení. Bylo vidět, že by se ráda zmocnila míčku, nikdy však po něm nechňapla. To se opakovalo několikrát, jistě pětkrát.
A Bart?
Ten na to hleděl s velkou nelibostí. Díval se na mě a říkal: je to opravdu skandál, ale můžeš za to ty, pane, s tím tvým vodítkem a košíkem! Takhle tady na kopci pořádek nikdy nenastane!