|
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: V Grossově aféře končí legrace
Tak tedy jděte, vzkázal Gross z Paříže lidovcům. Navrhují totiž jednání parlamentních
stran s výjimkou komunistů. Předmět jednání - situace v zemi poté, co premiér Gross
nevysvětlil finanční zdroje pro svůj byt a kdy se ukázalo, že jeho žena podniká
společně s ženou stíhanou pro podvod. Kalousek si vybral špatně okamžik, kdy zaútočit
na Grosse: cíl útoku je v cizině, jako byl Klaus, když si jeho protivníci všimli po
dvou letech, že jejich strana má nějaké divné sponzory.
Jenže ono je to trochu jinak, Kalousek není sociální demokrat, kdežto sociální
demokraté za Grossem stojí a ministr Dostál dokonce uvažuje o zpřísnění dohledu nad
tiskem, aby se tak nepěkně o premiérovi nepsalo. To je jeden rozdíl. A druhý,
podstatný, je ten, že zde nejde o nic, co by se dávno vědělo a co spiklenci
vytáhli zpod kanapete, když se to hodilo a kdy usoudili, že je vhodná chvíle vůdce
sesadit. Na Grosse se valí nové a nové skutečnosti a to, co odhalil Respekt -
viz jeho webovou stránku, to už přesahuje normální chápání. Cituji jen malý
zlomek: "Veřejně dostupné informace ale vzbuzují podezření, že se Šárka Grossová podílí
na stavbě financované z nelegálních zisků nevěstince. Jasněji řečeno: nelze vyloučit,
že se v proseckém projektu perou špinavé peníze. Tuto verzi nepřímo potvrzuje premiér
svým nedělním prohlášením, že za půjčku jeho ženě ručila její přítelkyně Libuše
Barková." Zbytek si přečtěte sami.
Tady už legrace končí. Pokud je to výmysl, pak by museli autoři a všichni, kteří se
na materiálu podíleli, k soudu. To je podstata - udělá to Stanislav Gross? Troufne si
postavit tyto lidi před soud? Už tím vyhrožoval, zatím skutek utek.
Pak bude záležet na tom, zdali jeho spolustraníci budou chtít tuto figuru nadále
krýt. Jestliže pomohou Grossovi tuto aféru "ustát", přeměna naší země na banánovou
republiku bude dokonána.
|
RODINA A PŘÁTELÉ: Ohlédnutí za Valentýnem
Včera jsem se k Valentýnovi nedostal - zabýval jsem se tou lapálií s pokutou. Ano, v
pondělí bylo Valentýna, svátek zamilovaných. Koupil jsem Ljubě a Andulce každé kytku,
Ljubě jsem do ní nechal zapíchnout srdíčko na špejli, Anně myšáka. Kupoval jsem kytky
ve stánku na Václaváku. Když jsem tam stál, přišel nějaký chlapík a květinářkám uvnitř
- byly dvě - dal každé jedno čokoládové srdíčko!
Už jsem slyšel řeči, že je to "další kšeft". Proč se na všechno dívat takhle
negativně? Každý den by měl být nějaký svátek. Je škoda, že třebas Masopust
neslavíme tak, jako Němci a Rakušané. Vždyť by to bylo fajn, kdybychom kašpařili v
maskách a veselili se!
Zpátky k Valentýnovi. Ten svátek nemá u nás tradici, začalo se s ním, až když táhli
ti nehumorní, nezábavní vládci k čertu (zanechali po sobě smrad a ten způsobuje, že se
nedokážeme tolik radovat, jak by si to život zasluhoval). Ale to neměly Vánoce se
stromečkem u nás taky tradici, stromeček k nám přišel až v devatenáctém století a někde
na venkově ho začali strojit až ve dvacátém století.
Valentýn že je cizácký zvyk? To byl vánoční stromeček taky, uvedli ho k nám Němci.
Takže shrnu, těším se, že příštího 14. února bude těch srdíček zase víc a za deset,
dvacet let nikoho nenapadne, že u nás nebyl odjakživa.
Ještě něco - i to je dobře, že nevyhynul svátek zvaný "mdž". I když to duní
jako kdy pochodují Lidové milice, taky je to svátek, a když někoho těší, proč by ho
neměl mít?
|
PSÍ PŘÍHODY: Slibný pokus o neviditelnost
Víme, že se Bartovi nikdy nepodařil stát se neviditelným psem. Nyní se o to docela
úspěšně pokouší Iris.
Iris přespává v Annině pokoji. Má pelech na křesle vedle postele. Křeslo je
proutěné, široké. Na sedáku je měkký pelíšek, dalo by se říct hnízdo. Až bych dovedl
závidět, když se tak na Iris koukám, jak pěkně je na pelíšku stočená do klubíčka.
Ranní rituál obvykle proběhne tak, že Anna vstává velmi brzy, odchází do školy a po
ní vstáváme my. Iris leží na pelíšku a podřimuje.
Dnes ale rituál nerituál, vstávalo se jinak, nejdřív Anna, ale pak Ljuba v rychlém
sledu za í a pak i já, v podstatně, podstatně pomalejším sledu. Koupelna, snídaně, vše
jak má být.
Najednou padla otázka, kde je pes, jak to, že tu neomrzuje?
Podíval jsem se do Annina pokoje.
Iris ležela stočená do klubíčka, ale ne na svém pelechu, ale na Annině pečlivě
ustlané posteli.
Já tu nejsem, dávala najevo. Jestli něco vidíte, pak je to optický klam.
Upozorňuji, že tento optický klam si důrazně nepřeje být osahává, pošťuchován, oslovován
a nejméně pak ze všeho vyhazován.
Zkrátka, byl to neviditelný pes par excelence.
Neviditelný, avšak navzdory tomu přece jen vyhoditelný, jak se záhy ukázalo...