ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Nastavení nové laťky
Alexandr Mitrofanov v komentáři pro Právo poukázal na opomíjenou dimenzi aféry s Grossovým bytem. Podotýká, že vedle Grosse měli být pod drobnohledem investigativců také přinejmenším Vlastimil Tlustý a Miroslav Kalousek.
Mitrofanov píše:
"První svého času na otázku, kdo mu pomohl k domu za pět miliónů, odpověděl: "Soukromé osoby mi zcela korektně půjčily, já to dodnes z naprosté většiny vrátil, ale pokud ty osoby nesouhlasí s tím, že jejich jména budou zveřejněna, já považuji za korektní to neříkat."
Odpověď druhého na obdobný dotaz zněla: "Jestli chcete rozepsat, že mi tchán půjčil tolik a tolik a můj švagr zase tolik, tak já vám to nerozepíšu. To je fakt moje osobní věc." Zatím to vypadá, že v aktuálním hledáčku může být jenom Gross. "

Těmito slovy potvrzuje domněnku vyjádřenou mnohými, že se politikům nechce do kritiky Grosse. ODS se rozhodla Grosse interpelovat, ale až po poťouchlých poznámkách médií a po jasné kritice ze strany Transparency international. Trapnost Grossova vykrucování je mimo diskusi a to, že přiznal, že používá státních peněz na budování vlastního bazénu, to samo o sobě by mělo být pokyn k odchodu.
Jenže Mitrofanov má pravdu, že by v tom Gross neměl zůstat sám. Gross se dostal do těžko rozptýlitelného podezření, že dostal peníze z pochybných zdrojů, anebo přinejmenším nekorektně uplatnil peníze, jež od státu dostal, na zcela jiné účely, než je dostal: místo aby za ně cestoval ve služebních věcech a zval politiky a rokoval o nich ve věcech veřejného zájmu a konal veřejnou činnost, platil zedníky, aby mu stavěli bazén.
Vypukl skandál a je dobře že vypukl. Když Gross odejde v důsledku tohoto skandálu, bude jen dobře. Ale ještě lépe bude, když pochopíme podstatu těchto událostí: Nesmí jít jen o popravu politika, který se nelíbí zemanovským bolševikofilům a který zrovna tak nelíbí ODS, protože by se mu eventuálně snad mohly jeho záměry podařit a mohl by skutečně za pomoci dalších, autenticky schopných politiků a ekonomů proměnit sociální demokracii do podoby akceschopné, dynamické politické strany.

Takže, jestlipak Mitrofanův hlas zůstane voláním na poušti? Když jsme tak pěkně probrali páně Grossův kvartýr, jak je to s bydlením Vlastimila Tlustého a Miroslava Kalouska?
Grossova aféra by měla být nastavením nové laťky pro všechny, nejen pro Grosse. Máte privilegia, pánové a dámy, tak za ně račte platit, například tím, že prozradíte lidem, jak nakládáte s penězi, které jste těmto lidem legálně sebrali.

RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - elektrická hračka
Vzpomínání na dobu mého dětství, jak se uchovalo ve krachující bance paměti. Celý seriál je zde.
Na toto pokračování mě přivedl mail tohoto znění:
Myslíte, že si vzpomenete, jak se jmenovala ruská hračka, která se objevila ve filmu Pelíšky? Jednalo se o dvě elektrody, které člověk držel v rukách a druhý člověk do člověka pouštěl proud. Cílem bylo vydržet to brnění co nejdéle. Asi se ptáte, proč se ptám...
Naše známá, která učí fotografii a výtvarné umění na Floridě, se vrátila z Čech a film viděla u fotografa Baňky. Byla jak resident artist v Ústí nad Labem. Tak se do té hračky zbláznila, že jsem jí slíbil ji někde najít. Bohužel jsem zapomněl, jak se tomu oficiálně říkalo, takže nemůžu ani začít hledat na eBayi...

Božínku, tak to jsem zvědav, jestli to pisatel na eBay najde!
Mně o té hračce vyprávěl otec, jmenovala se induktor. Ty dvě elektrody vedly k cívce. Ta měla železné jádro. Pokud bylo zasunuté, v elektrodách bylo jenmalé brnění, ale čím víc se jádro vysouvalo, tím rostlo brnění a elektrody bez jádra v cívce udržel jen James Bond a ten tenkrát ještě nebyl na světě. Zařízení napájela placatá baterie.
Tohle se běžně prodávalo v hračkářství v padesátých letech, pak- s postupující korektností, která začala už tenkrát, to nějaký hygienik zakázal.
Placatou baterii jsme ale vytěžovali i jinak - olizovali jsme plíšky! Což lze realizovat dodnes, protože placaté baterie se nadále prodávají. Olízněte plíšky, je to zážitek na celý život, zvláště u čerstvé placaté baterie. A ne abyste mě práskli hygienikovi, že jsem vás naved. Ostatně, mohli byste to prásknout jen písemně, protože ten jazyk nebude k mluvenému práskání nějakou dobu použitelný.

PSÍ PŘÍHODY: První pejsek na semináři IDIF!

Byl malinký, ušatý, seděl na židli a koukal. Je to zvláštní, pro mne, z hlediska lektora, tedy člověka přednášejícího: snažím se co nejsrozumitelněji a co nejméně únavně ozřejmit lidem věci, které jsou vcelku složité a nezáživné. A pak tu sedí pejsek, bytost z jiného vesmíru, občánek jiné dimenze komunikace. Sedí a kouká. Pro mně to bylo osvěžující. Jako by to bylo připomenutí, že nejen pixely a ohniskovými vzdálenostmi živ jest pes.