|
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Velebné mlčení
Vrcholový management Telecomu má před sebou dvouletou vidinu motivačního programu ve
výši dvou set miliónů korun. Kdo konkrétně peníze dostane a za co, tato státem
kontrolovaná společnost tají. Pravda, motivační program se týká i dceřiné společnosti
Eurotel, která funguje v konkurenčním prostředí.
Ovšem Telecom? Před konkurencí po léta stíněn laskavým "regulátorem". Hlavní snahou
"vrcholového managementu" měla být privatizace státního podílu firmy. V březnu 2000
Miloš Zeman veřejně odhadoval výnos za firmu na dvě stě miliard. Aktuální cena podílu
je padesát až šedesát miliard.Propad zažili telefonní operátoři na celém světě, avšak
na rozdíl od našeho Telecomu včas podchytili rostoucí zájem o datové služby, v poslední
době o širokopásmový internet. Státem ochraňovaný management Telecomu si mohl dovolit
éru nástupu datových služeb prospat. Zato je velmi čilý, když jde o prémie v řádu osmi
nul na konci! Pak ovšem není divu, že na otázku "kdo a za co" se ozývá velebné mlčení.
|
RODINA A PŘÁTELÉ: Radostné parkování
Ljuba umí velmi dobře parkovat. Mohla by dávat lekce v couvání a rozhodně na ni neplatí
žádné ty vtípky o ženách, zajíždějících do garáže. Někdy je to ale tvrdá makačka! Jako
třeba minulý týden ve středu, když jsme spolu jeli cvičit do fitnes studia R
plus na Vinohradské třídě. Je to v té části Vinohradské, kde nenajdete parkovací
místo snadno, ale máte aspoň nějakou šanci - studio je v bloku pod Jiřího náměstí,
naproti sadům Svatopluka Čecha. Takže jedeme zdola, tedy od Václavského náměstí. Ljuba
řídí, já koukám a najednou - vidím volné místo.
"Tam se nevejdeme," míní Ljuba.
" Tam se vejdeme. Mám na to voko. Já vylezu a budu ti říkat."
Ono to bylo opravdu malé místo. Ljuba má nissana micru a to je hezké
autíčko,
jedno z těch, kde designér zvítězil nad zdravým rozumem: auto je určené do města a
přesto má lakované nárazníky, místo aby je mělo plastové nebo gumové, takže parkování
stylem "dozadu, bum, dopředu, bum" se s ním nedá provozovat. Má ale dobrý rejd a
posilovač řízení.
Zkrátka, byla to makačka, Ljuba vpravila auto do mezery na pětkrát (popojet o 5 cm,
přetočit volant, na druhou stranu o 5 cm, přetočit volant atd.). Vpředu a vzadu bylo
tak málo místa, že se tudy nedalo projít! Obešli jsme tedy auto parkující za námi,
načež
se rozhlížím a vesele volám:
"Podívej, tamhle je místo, že by se tam dal zaparkovat trambus!"
Bylo ob tři auta před námi...
Myslím, že jsem byl v té chvíli dosti blízko fyzické újmě. Ljuba má sílu v pěsti,
chodí do studia R plus už osm let...
|
PSÍ PŘÍHODY: Jemné zacházení se dveřmi
Když pracuju v domě na Mrázovce, hlídají mě dva pejskové, rotvajler Bart a pointerka
Iris. Oba mají různý styl otevírání dveří. Bart se svůj styl naučil od Hunů nebo
Vandalů nebo Vikingů, zkrátka od loupeživé chasy. Je sto styl bum prásk. Skočí
na kliku a dveře se rozletí. Vrátka vedoucí ven na ulici si dovede tlapou otevřít
dovnitř, pokud nejsou zamčena.
Iris je jemná dáma. Ta žádné bum prásk neprovozuje. Takže posledně, když
jsem psal a venku bylo teplo, nechal jsem pejskům pootevřené domovní dveře, aby mohli
na zahradu a odtud aby měli výběh k vrátkům, kde mohou štěkat na nepřátelské babičky a
maminky se škodlivými kočárky. No a dveře vedoucí ze schodiště do chodby ke ¨mně do
pracovny jsem nechal pootevřené.
Načež píšu a konfiguraci dveří jsem pustil z hlavy.
Najednou slyším naříkání. Byla to bezpochyby Iris, protože Bart nikdy nenaříká.
Letím se podívat, co se děje. Že by Iris někam spadla?
Ne. Iris stála u pootevřených dveří a kvílela, abych ji pustil dovnitř!
Aspoň, že tak, pojď dovnitř, Irisko, otevřel jsem jí.
O půl hodiny později jsem ji zase pustil, aby mohla venku štěkat na nepřátelskou
babičku, a zase jsem ji nechal pootevřené dveře. Vrátil jsem se k počítači, pustil psy
z hlavy, pak jsem dostal žízeň a šel jsem do kuchyně. Otevřel jsem ledničku,kde mám
limonádu.
Bum, prásk, ozvalo se z chodby - a už tu byla Iris a chtěla vědět, co zajímavého z
ledničky tahám! No vida, napadlo mě,i jemnost má svoje hranice.
|
NEVIDITELNÝ PES
EUROPE'S
ZVÍŘETNÍK
VĚDA
SCI-FI