ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Paradox neideologické ideologie
První politickou událostí roku byl tradiční novoroční projev prezidenta republiky. "Nechť jsou předmětem našeho snažení obyčejné, lidské, konzervativní, trochu tradicionalistické, a proto neideologické cíle," vyzval Klaus občany v závěru svého projevu. Neokázalé, tedy "obyčejné lidské" hodnoty jsou jádrem Klausova uvažování, jádrem a osou jeho politické činnosti. Je to zároveň i jádro paradoxu Klause jako politika a myslitele. Výzva k obyčejnému lidskému snažení je totiž zároveň i ideologií. Jakmile se nějaká ideologie prohlásí sama sebe za neideologickou, nepozbývá na své ideologičnosti ani za mák. Klaus tím chce říci, že chová nedůvěru ke "vznešeným cílům", ale copak "obyčejné lidství! není vznešený cíl?
Klaus dává přednost "lidskému konservativismu", tedy každodenní lidské praxi, která je z povahy věci samé konzervativní a tradicionalistická. Takzvaně vznešené ideje volající po tom, aby byly psány s velkými písmeny na začátku, jsou daleko za obzorem jeho zájmu a pokud na ně zájem zaměří, pak jen proto, aby je deptal. Tím se zásadně liší od svého předchůdce, který si z velkopísmenných idejí udělal živnost.
Klausova neideologická ideologie je vskutku paradoxní, podobně jako byla paradoxní Havlova nepolitická politika. Havel svou nepolitickou politikou nakonec skončil v zákulisním pletichaření a systematickém intrikánství. I to byl nakonec důvod, proč ho vnímá lépe cizina (která jeho tahání za nitky skrze druhořadé hlasatele lásky a pravdy neviděla). Klausova neideologická ideologie kupodivu směřuje k tuhému doktrinářství. Klaus, třeba že je jen čestným předsedou ODS, zůstává jejím hlavním dodavatelem idejí. Strana s ním sdílí nechuť ke všemu, co přesahuje "obyčejné, lidské, konzervativní, tradicionalistické" počínání. Problém je v tom, že už v člověku jeskynním bytovaly dvě bytosti, jedna "obyčejná, lidská" a jedna, pokukující po Velké Ideji.
V praxi se paradox Klausovy neideologické ideologie projevuje ve vztahu k Evropské unii.
Klaus se zásadně mýlí v domnění, že Evropská unie je především dítko Idejí s velkým "I". Nechce vidět, že je to naveskrz pragmatický útvar, zaměřený k tomu, aby se v unijním prostoru lépe vyrábělo, lépe obchodovalo a v důsledku toho i lépe žilo. Chápe unii jako hokus pokus levicově orientovaných pomatenců, zpitomělých brožurkami, kteří v pomatení smyslů plácají jakéhosi kontinentálního sněhuláka jako protiváhu Soše Svobody. Když se vyjadřuje o Unii, čiší z toho pocity kapelníka Armády Spásy, když hraje před vchodem hampejzu. A tak nakonec je z neideologické ideologie čistá ideologie. Když totiž - ne Klaus sám, ale jeho interpreti a vykladači - ji vezmou do lisu zjednodušení až vulgarizace, teče z toho izolacionistický nacionalismus a to je ideologie jako řemen.
Tak se to stalo ostatně i tentokrát. Klaus se v projevu zmínil o Unii obezřetně, s pyrotechnickou opatrností. Ovšem první odezvy vyložily jeho slova tak, že vstup do Unie nebyl pro život v ČR velkým předělem. Že je to cosi bagatelizovatelného, cosi, čeho se můžeme snadno zříci, protože i bez toho jsme "standardní evropská země " a není tudíž třeba přítomnosti "24 prvních poslanců, vyslaných z naší země po téměř celém století opět do ciziny (posledními před nimi to byli naši zástupci ve vídeňském sněmu)".
Klaus bude dál vzdělávat svoji neideologickou ideologii. Ale jeho následovníci a vykladači, ti budou do ideologie šlapat tak horlivě, až budou Ideje cákat všude kolem.

RODINA A PŘÁTELÉ: Na Nový rok na Řípu
I letos jsme konali pouť na Říp. Už ne v ledu a sněhu, jako minulé roky, zato v bahně. Letos nás bylo málo, prořídly naše řady natolik, že o řadách se dalo těžko mluvit, absentoval i Ivan Gentleman Straka! V šesti jsme dorazili na vrchol, Ljuba jako obvykle s bolavými zuby - tomu se říká důsledné dodržování tradice (loni musela polívku jíst brčkem, letos ji jedla lžící, tak aspoň v tom byl nějaký vývoj pozitivním směrem).

Už dlouho jsem nebyl na Řípu jindy, než na Nový rok - a ve sněhu, takže jsem už zapomněl, jak to tu vypadá v nezasněženém stavu. Ta cesta je přinejmenším v jednom úseku dosti strmá, dá se říci, že je to krpál! Překvapilo mě, kolik lidí se na Říp vydalo na kole. Nevyjel nikdo a také dolů lidé svoje stroje vedli. Netroufli si vzít to šusem přes vrstevnice mezi lidmi bahnem! Takže oni svoje stroje pietně provedli, jako se provádějí pejskové.
Říp je důsledně čeká hora. Přesvědčil jsem se o tom nahoře, v hospodě. Je tam hospůdka, lokál měla plno, ale u okýnka bylo možné si občerstvení koupit. Přál jsem si cocacolu.
"Cocacolu nemáme," řekla vlastenecká bufetářka přísně. "Máme kofolu."
Ano, na české národní hoře se prodává jen český národní nápoj.
Hora je mrňavá a nápoj hnusný.
Ale i to k nacionalismu patří.

PSÍ PŘÍHODY: Útěk před ohňostrojem
V České republice je celkem asi milión psů různých ras a neras. Kolik z nich asi se bojí ohňostroje? Bart se nebojí, zato Iris se bojí ne za dva, ale za tři. Takže letos jsme to aranžovali takto Anna Marie se postarala o Barta, nejsou s ním problémy, bude i o silvestrovské kanonádě podřimovat. Což se stalo.
S Iris jsme odjeli 40 km daleko od Prahy, do tiché vísky u rybníka, kde chovají koně a za domem je louka a dál už jenom šumí les. Tady prožijeme krásného tichého Silvestra a Iris, konečně, nebude mít žádná traumata! Loni jsme to řešili sedativy a zfetovaný pes se potácel po bytě a vrážel čumákem do nábytku a rozjížděly se mu nohy na parketách.
Vše bylo v pořádku, až do chvíle, kdy se ukázalo, že pán domu má připravený ohňostroj v kufru:baterii rachejtlí vzájemně pospojovaných doutnákem, zapálí se jeden doutnák a všechny rachejtle pak postupně vyletí a je to krása náramná. Utěšovali jsme se, že to bude trvat pět minut a že to Iris vydrží.
No, vydržela, ale s traumatem.
Pak se hodinu třásla a jektala zuby - a že se Iris dovede třást! Když jí dáte ruku na hřbet, cítíte, jak s jí klepou kosti v těle. Chlácholení nepomáhá. Musí to prostě přestat.
To bylo o Silvestra. Na Nový rok jsme už byli zase v Praze a šli na Mrázovku na procházku. Copak že je tu dneska tolik lidí? divili jsme se. Pak nám to došlo: vždyť je novoroční ohňostroj! Žádný kufr rachejtlí, ale náklaďák rachejtlí vyletí do vzduchu!
Vyletěl. Pravda, ne bezprostředně u nás, ale někde na Petříně. A Iris pobíhala, očuchávala - a ohňostroje si nevšímala.
Pak se ve psech vyznejte, tím spíš, když to jsou ženské.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI