RODINA A PŘÁTELÉ: Dobrý obchodní nápad
Je to obchodně hodně exponované období, to musím uznat i já, kdo zde hlásám, že "předvánoční shon" je především mýtus. Lidé utrácejí peníze, ale také je vydělávají. Někteří mají dobré obchodní nápady.
Obchodní nápad... To je citát z verneovky málo známé, zvané Malý dobráček. Pojednává o cca dvanáctiletém chlapci, který utekl z chudobince a dobral se úspěchu a velkého jmění. To skrze sérii dobrých obchodních nápadů. Jeden z jeho prvních DON (dobrý obchodní nápad) byl tento:
Lapal ptáčky zpěváčky, dával je do klícek a klícky nosil do parku, kde si bohaté děti hrály s maminkami. Ptáčkové v klecích vřeštěli a holčičky a chlapečkové běhali za maminkami / chůvami, ať to zařídí,že by ten nuzně oděný hoch ptáčky z klece pustil. Na výzvu ze strany maminky chlapec reagoval "však se můžeme dohodnout" a mazaně se šklebil a nechal se uplatit a ptáčky pouštěl. Byl to první krok k multimilionářství.

Onehdy jsem viděl na náměstí Míru dva chlapce s DON. Nechytali ptáčky a nedávali je do klece. Stáli na schodech od Ludmily a jeden hrál na zobcovou flétničku a druhý mu držel noty. Nebyl to hudební výkon, který by nadchnul profesora Žilku, ale snaha obsažena byla. Kousek od Ludmily je vánoční trh. Není tam narváno (vánoční shon je mýtus), ale dost lidí tam obejduje a překvapivé procento uštědřilo chlapcům honorář za jejich hudební výklon a hlavně za snahu - že ty parchanti něco dělaj, zaplaťpánbu!
Takto jsem uvažoval i já, když jsem jim dával do čepice pětikorunu. Snad z důvodů výchovných, aby snaha byla oceněna. Ale na druhou stranu, třeba to bude mít opačný efekt a chlapci usoudí, že stačí snaha a nikoli výkon.
Jenže v životě je potřeba pískat tak, aby měl profesor Žilka radost, jinak je čepice poloprázdná.

PSÍ PŘÍHODY: Jak je to s těmi rachejtlemi
Iris se bojí rachejtlí. To je problém, který teď zaměstnává naši rodinu, vždyť jsem o tom hnedle psal. Bude nutno Iris odvléct na Silvestra z města. Nechceme chudáka trápit.
No a včera jsem šel s ní a Bartem po svážné cestě, která vede kolem zdi zahrady Bertramky. Byla tma, o důvod ke strachu navíc. V tu chvíli někdo začal nahoře na kopci nad Bertramkou odpalovat rachejtle.
Lekl jsem se. Iris byla v tu chvíli asi deset metrů ode mne. Kdyby se dala na útěk, neměl bych nejmenší šanci ji dostihnout.
Jenže ona jen lhostejně zvedla hlavu, podívala se směrem, odkud světlice létaly, s výrazem "zase si nějaký pitomec chce přivodit úraz" a dál se věnovala očichávání starého listí.