ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Něco zcela normálního
V neděli začaly přímé vlaky mezi Českými Budějovicemi a Vídní, jeden je prodloužen do Plzně. Naposledy se takto jezdilo před válkou. Pak nastal Reich / Protektorát, pak přišel bolševik, který na diktát z Moskvy uzavřel hranice.
Obnovilo se něco docela normálního. Zpáteční jízdenka mezi těmito městy tak bude stát 1151 korun, pro držitele zákaznické karty 670 korun, to je dost mastné, ale budiž, první krok byl učiněn.
Škoda, že to trvalo tak dlouho a škoda na druhou, že vázne silniční spojení mezi Rakouskem a Českou republikou. Ono není nejlepší ani s Německem. Bavorská vláda, popichovaná šovinistickou částí vedení sudetoněmeckých spolků, hodlá stavět mizerných dvacet kilometrů dálnice do roku 2009, to je šílené, ostudné, nemravné a debilní. Ovšem z rakouské strany se neděje ani to. Na české straně máme na dálniční přechody aspoň jakž takž kvalitní státní silnice, ovšem na rakouské straně navazují uzoučké klikaté okresky.

Obnova vlakového spojení, to je něco naprosto normálního, správného. Naše vláda by měla tlačit všemi směry na to, aby mezi námi a sousedy bylo navázáno dopravní spojení, které odpovídá současnosti, a to je především spojení dálniční. Dálnice na Linec a dálnice na Vídeň, pokud by se tato dvě spojení aspoň stavěla v nějakém rozumném tempu, teprve to by bylo skutečně normální, jak to má být mezi dvěma státy, které jsou spolu v přátelských vztazích.

RODINA A PŘÁTELÉ: Leze na mě mněňák
V těchto dnech trvá cosi, co se jmenuje inverze. Lid tomu říká "hnusný počasí". Projevuje se to všelijak, mimo jiné i rozmanitými neduhy. Jedním z nich je mněňák. Chodíte, a říkáte si: "Mně ňák není dobře." Co je to? Přejídání zaviněné obejdováním v kuchyni, kde se peče vánoční cukroví? Kocovina z podnikových večírků? Chřipka? Od každého něco.

Mněňák je nepostižitelný lékařskou vědou. Nefunguje proti němu nic,ani acylpyrin, ani antibiotika, ani amputace. Chvilku je vám dobře a říkáte si, vida, mněňák je líp. Ale je to předčasný jásot. Mněňák se vrací znenadání. Přiláká ho například nudná schůze, otravná povinnost. Říkáte si, tak a teď je mi ale opravdu blbě, tohle už není mněňák, tohle je na hospitalizaci! Ale pak potkáte kamaráda a zaskočíte na...
Pozor. Asi je to individuální, ale já jsem na sobě vypozoroval, že mněňák je mimořádně citlivý na alkohol. Jakmile je alkohol ve skleničce a na jazyku a v krvi a v hlavě, mněňák se chová skromně a zalejzá do temných slují organismu. Ledva ale sklenička odložena a alkohol vyšuměn, mněňák se navrací se silou dvojnásobnou.

S inverzním počasím je jedna ruka. Takže pozor na mněňáka, tahle záludná bestie nezná slitování!
Pokouším se ho potřít multivitaminem, grapefruitovým džusem a okázalým vzdorováním všem svodům ze strany kamarádů. Držím se. Ale musím přiznat, že je to chmurný, doslova inverzní život.

PSÍ PŘÍHODY: Smíšené pocity
Pejskové nemají rádi mráz. Jenže rádi štěkají za plotem. Jak to dát dohromady? Jde to těžko.
Iris je podstatně zimomřivější, než Brat. Snad je to tím, že je to holčička, že má kratší srst a je hubeňoučká, kdežto Bart je chlapisko lamželezo. Ovšem mráz taky nerad.
Oba leží na koberci nedaleko mých nohou. Já píšu. Venku zaštěká pes. Oba vědí, že je venku mráz. Ale je tam taky pes. Jeden zvedne ucho, druhý zvedne ucho, protože ten první zvedl ucho a ten ho zvedl, protože venku zaštěkal pes. Pak vstane Bart. Přece jen je to mocnější a hroznější pes. Iris musí taky vstát, když šéf vstal. Bart by si zase lehnul, pokud možno co nejblíž radiátoru,jenže Iris už stojí a dívá se na něho. Iris doufá, že si Bart lehne. On popojde ke dveřím. Iris štěkne. Třeba se to tím spraví, ten zlý pes venku uteče, myslí si Iris. Bart by nejraději ležel, ale ta holka štěkla. Štěkne taky, víc. Iris povyskočí. Bart ji odstrčí, aby byl blíž dveří. Jdu otevřít. Konec konců, jen ať se trochu proběhnou, beztak leží celý den u kamen, tedy u radiátoru.
Otevřu, Bart vyběhne a zůstane metr, dva od vchodových dveří. Iris vyběhne hned za ním, mine ho a s jekotem se žene k vrátkům. Bart se na mě ohlédne.
Není nějak moc horlivá, pane?
Krčím rameny. Nejsem tu od toho, abych personál nabádal k liknavosti. Jen štěkejte, holoto, jste za to placení v naturáliích!
Bart taky zaštěká a pomalu, dusavě, kluše ke vrátkům, aby mě snad nenapadlo ho propustit ze služeb a podržet jen tu nechutně horlivou holku.
Je fakt zima.
Za chvilku se oba ženou zpátky.
V pořádku, šéfe, zahnali jsme ho!
Tak dobře, pojďte ke kamnům.
Už tam jsme, šéfe, hlásí oba pejskové a blaženě uléhají tam, odkud jeden druhého před chvilkou vyprovokovali.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI