ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Loupežník? Nevíme, nedostavil se.
Bože můj, co je to za lidi, chce se povzdechnout nad nejnovějším vývoje událostí - u soudu. Pamatujete na aféru Lizner? Šéf centra kuponové privatizace,polapený s kufrem miliónů v České hospodě na Letné... Svědčil proti němu Luboš Sotona. Ten je od pondělka muž na útěku, je na něho vydán zatykač, Sotona se nedostavil k soudu, kde se má zodpovídat z podvodů, krádeží a loupeží v úhrnné výši devíti miliónů korun. Navíc je to údajný policejní informátor a Lizner, kterého mezi tím z basy pustili, tvrdí, že to všechno byla policejní provokace. Jediné, co si z toho můžeme odnést, je pachuť v ústech čili znechucení. A konec lapálie je v nedohlednu.

RODINA A PŘÁTELÉ: Encyklopedie spiknutí
Všechno je spiknutí a když to napíšete do knihy, je z toho encyklopedie spiknutí. Jednu takovou mám doma, jenže ji nemůžu nají. Je za tím nějaké spiknutí. A já bych ji sakra potřeboval! Píšu takovou povídku, kde bych potřeboval citovat všelijaká ta spiknutí. Měl bych knížku ruky a opisoval bych, až by se ze mě kouřilo. Ale citoval bych ji - že je to z té a té knížky!

Kdysi mi ji někdo věnoval, myslím, že nakladatel - jenže, který? Kniha mě nadchla. Říkal jsem si: to je pořádně bizarní text. Jednou budu psát povídku a informace se mi budou hodit.
No a ten čas nastal a kniha je v Prčicích.
Když hledám předmět A, obvykle najdu nehledaný předmět B.
Například, našel jsem prastarý (25 let starý) rukopis začátku životopisu Zdeňka Buriana. Tenkrát jsem ještě psal jenom na stroji, budu ho muset OCRkovat a vystavit na webu, je to docela zajímavé čtení.
ALE NENÍ TO ENCYKLOPEDIE SPIKNUTÍ!
Čímž se opatrně a nesměle obracím na čtenáře - nevíte někdo z vás aspoň, jak se to přesně jmenuje, kdo to vydal, třeba se to ještě někde prodává, někde jsou HORY téhle encyklopedie a zoufalý skladník sedí a říká, všivá blbá kniha, kdyby se prodal aspoň jeden kus!
Pane skladník, já jsem vážný zájemce!

PSÍ PŘÍHODY: Učenlivý žák
Nehrozí nebezpečí, že by Iris udělala z Barta běžce, polykače kilometrů. Zato Bart celkem úspěšně přetváří Iris na bojovnici. Zatím bojovnici verbální. Zde poslední příklad.
Jdeme společně cestou Mrázovka, načež zabočíme na bahnitou cestu k zahrádkářské kolonii. Je to jakýsi ostrůvek klidu v celém parku Mrázovka (který se vyloupl do skvělosti, parkové úpravy končí, ještě o tom v příštích dnech poreferuji). Cesta je zaseknutá do svahu, svah je nad ní i pod ní. Pod spodní částí svahu je dlážděná cesta Mrázovka.
Bart se držel vpravo, očichával jakési uschlé kopřivy u cesty, takže na cestu Mrázovka neviděl. To jsem byl rád, protože právě tudy šla dáma s velkým, černým, chlupatým psem, přesně takovým, jací podle Barta nemají na světě být. Jen si čuchej ke kopřivám, myslel jsem si. V klídku povolím vodítko, teď nebudeme hrát žádnou přetahovanou, tak čuchej,chlapče.
Jenže přiběhla Iris, postavila se na kraj cesty blátivky, zadívala se dolů a když spatřila jedlého psa, začala ječet:
"Co je tohle za hnusnou černou chlupatou jedlou potvoru!"
Bart zvedl hlavu - no a k přetahované přece jenom došlo.
Iris dokonce seběhla dolů a černému psu nadávala, byť ze vzdálenosti přinejmenším deseti ovčáckých ocasů.
Věru zdatná žákyně, věru zdatný učitel.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI