RODINA A PŘÁTELÉ: Ještě k mizernému moravskému vínu
Minulý týden jsem tady napsal, že pokud by české pivo dovedlo být tak mizerné, jako umí být špatné moravské víno, byla by tu už dávno nesametová revoluce. Taky jsem napsal, že nikoli každé moravské víno je mizerné. Avšak riziko, že padnete na patok, je příliš veliké na to, abych k tomu trvale mlčel. Zvlášť, když máme alternativu - cenově přijatelná dovozová vína, slušně kvalitní.

Sesypali se na mě jako sršni za to, že jsem napsal král je nahý! Že prý si mám vybírat a jezdit do sklípků a tak podobně.

Nuže, věřte, že po čtyřiceti letech popíjení bílého vína jsem už leccos vyzkoušel. Taky jezdím do sklípku, k Toníkovi Valihrachovi a ve sklepě mám ještě pár kartonů, které jsme s Ljubou přivezli po poslední návštěvě. To ale není řešení. Nemám kam dát roční, ani půlroční spotřebu vína pro dva dospělé lidi a jejich hosty. Navíc to víno nesnese dlouhé skladování.

Jezdit do sklípků a hledat? Dám příklad. Pijete mléko. To budete taky jezdit po kravínech a koštovat z konve, protože to co vám prodají v krámě je z 80 procent zdrclé, hořké, kyselé nebo plesnivé? To raději přestanete mléko pít.

To co se nabízí v obchodech v ceně kolem 100 korun za flašku je natolik riskantní, že to napříště odmítám. Nebudu lozit po krámech a zkoumat, která šarže od kterého vinařského závodu je míň bídná než ty druhé. Už jsou k dostání dovozová stolní vína v ceně řádově padesát korun za litr, která nejsou žádnou ozdobou tabule, ale aspoň nejsou zbunzírovaná. Raději sáhnu po Jižní Africe, Austrálii nebo Chile. Nadávejte mi za to. Ale moravský král je skutečně nahý. Brzy na to přijde více lidí a půjdou stejnou cestou jako já. Nelze jim cpát na věky věků patoky anebo jakž takž slušné víno za nesmyslně vysoké ceny.

Dovedu si představit, jaký bude další vývoj: lidovci, což je politická strana Jižní Moravy, budou prosazovat zákonná ochranářská opatření. Protože každá příští vláda, i kdyby v ní většinu měli Číňané nebo Marťané, bude lidovce potřebovat, mají slušnou naději na úspěch. Čekejme tedy brutální cla, přinejmenším. Pak vidím jediné řešení - jezdit si pro víno do ciziny. U pumpy v Německu koupím lepší víno a za míň peněz, než co se běžně nabízí v našich obchodech. Tak budu jezdit do Německa. Až bavorští šovinisté dostavějí v příštích deseti letech těch scházejících 20 km dálnice, výlet do Řezna bude veselé povyražení.

PSÍ PŘÍHODY: Bart v roli Othela
Bart vyjadřuje svoji galantnost ke psím dámám prostě tím, že se s nimi nepere. Což je od něho stejná pocta, jako kdyby je zahrnoval briliantovými náhrdelníky nebo aspoň věnci buřtů. Nepere se ani s Iris. Vychází s ní velmi dobře, aniž by ji jakkoli obtěžoval. Ostatně, Iris ho k tomu nenabádá, už proto, že, řečeno opisem. nemůže být maminkou.

Však taky asi v důsledku toho se Iris chová decentně ke psím pánům. Rozhodně to není žádná svůdnice.
Bart a Iris, to je velmi důstojný pár. Chovají se k sobě s poněkud lhostejnou pozorností, jako manželé po čtyřiceti letech soužití.