RODINA A PŘÁTELÉ: Do kina - Vetřelec vs. Predátor
Říkat o tomto filmu že je naprostá pitomost je velmi snadné, jelikož to pitomost bezesporu je. Ovšem na střetnutí Vetřelec vs. Predátor jdu asi jako do cirkusu, tam si přeju vidět slona a perskou tyč a šaška s bambulí na nose. Tady chci vidět, jak se pere Predátor s Vetřelcem. A uvidím to do syta. Musíte mít rád tenhle žánr. Paul W.S. Anderson se zde důsledně drží všeho, co se osvědčilo dřív. Něco divného je pod ledem, jako ve Věci. Pyramida zkombinovaná z kambodžsko-egyptsko-aztéckých zdrojů, to je taky skvělé. Mimochodem, všimněte si, že jakmile se ocitne nějaká archeologická památka ve filmu, špatně to s ní dopadne, kolik jich jen zlikvidoval Indiana Jones, sám profesor archeologie! Vždyť to říkám pořád, že archeologové jsou největší barbaři na světě, hned po vrazích zvířat. S Vetřelcem potažmo Predátorem se musí prát ženská. Božská Sigurney je už mimo, takže roli zastoupila Sanaa Lathanová, ne taková mužatka jako Sigurney. A zde dovolte projev nadšení - i v tomto případě musí ženská hrdina v závěrečném finále souboje s Vetřelcem do trička, a nevadí, že je to na frajplace v Antarktidě, kde v danou chvíli musí být tak mínus padesát, šedesát. Způsob likvidace finálního Vetřelce, ten už je úplně absurdní, a tahle soustavná absurdita je hlavní půvab filmu.

Jak tak čtu kritiky tohohle filmu tak se jen podivuji, jak málo smyslu pro humor tihle hoši co je píší mají. Možná, že když byli malí, maminka je nikdy nevzala do cirkusu a museli sedět doma a papat špenát. Proto jsou zakyslí a musí se nade vším ofrňovat. Takže, nenechte se odradit, ale s tou výhradou, že musíte mít rádi cirkus a rádi pakárny na hlavu postavené. Reklamace pojídačů špenátu dopředu bez díků odmítám.

PSÍ PŘÍHODY: Začaly sibérie, že by člověka nevyhnal
Pára jde od pusy, je sychravo, listí spadalo se stromů snad den ze dne. A pejskové? Těm je to jedno. Jestli je něco marné, tak přemlouvat psa, že nemá smysl do psího počasí chodit.

Dokonce mám pocit, že Bart má z toho božího dopuštění jakousi podivnou radost. Očuchává každý list, který potkáme, jeden po druhém, a je jich asi tak miliarda na cestě tam a druhá na cestě zpátky. Přece není možné, aby byl každý z nich podepsaný nějakým Bartovým předchůdcem!

Už jsem taky vytáhl ze skříně zimní kabát, ten co je schopný vzdorovat arktickým mrazům. Bartík mráz nevnímá, zato Iris, ta je zimomřivá. Ta se ráno vyvaluje v pelíšku, dokud ji nevybagruju a pak dává najevo odpor k výletu, klepe se, schovává ocásek mezi nohy. Ale trvá to jen chvíli, pak vyráží kupředu - doufá, že na plácku před Blaženkou najde nějaké rozházené kusy housky, co tam lidi pohazují, aby měli havrani co zobat. Kdyby našla stejnou housku v misce, ofrňovala by se skoro tak, jako by to bylo kolečko mrkve.