ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Železný zkoumá kampaň
Volební týden vrcholí a na talíři máme naservírovaný poslední výzkum veřejného mínění. Krajské volby vyhraje s převahou ODS před sociální demokracií a komunisty. K volbám přijdou dvě třetiny voličů, třetina zůstane doma. Uvidíme, zdali je to reálný pohled, anebo zda volby dopadnou úplně jinak. Ať dopadnou jak dopadnou, v krajích se polévka trochu zamíchá. V Karlových Varech si odstupující zastupitelé nechali odhalit pamětní desku, občané za ni zaplatili sto padesát tisíc korun. "Budu sem chodit děti, aby viděly, kde jsem pracoval," řekl na vysvětlenou jeden z odeskovaných zastupitelů. My Pražané se tím můžeme bavit, už proto, že se u nás krajské volby nekonají - to připomínám těm spolupražanům, kdo by se pídili po volebních lístcích.
Se zajímavým tématem přišel Vladimír Železný. Nechal udělat průzkum a vyšlo mu, že sociální demokracie lže, když tvrdí, že ji volební kampaň stála 40 milionů. Podle výzkumu kampaň musela stát pětkrát víc, 210 milionů. Jen billboardů měla ČSSD po republice 6474. A co stáli zpěváčci, to se můžeme jen domýšlet. Ledaže by dal Lidovému domu František Janeček slevu...

RODINA A PŘÁTELÉ: Táta platí čtrnáct tisíc
Jaký táta platí čtrnáct tisíc? Nevím. Zaslechl jsem pár větiček v tramvaji, to je celý ten příběh. Jel jsem z Karlova náměstí (v Praze) nahoru Ječnou, poloprázdnou večerní čtyřkou, když jsem tu větu zaslechl:
"Táta na mě platí čtrnáct tisíc."
Četl jsem si noviny a ani nevím, jak a kudy se mi ta větička dostala do vědomí. Podíval jsem se přes okraj novin.
Na protější straně seděly tři holky, mohlo jim být dvanáct, třináct, ve věku začínající puberty. Ta, co na ni táta platí čtrnáct tisíc, nebyla o nic líp oblečená, než ty dvě ostatní, nelišila se ani jinak - vzhledově. Jenom seděla uprostřed a asi také hlavu držela trochu víc zpříma. Vystupovaly stejně jako já na Ípáku čili na náměstí I.P.Pavlova, a když šly, ty dvě dělaly cosi jako eskortu té oceňované čtrnácti tisíci, dělaly ji nenápadně, snad si to ani neuvědomovaly.
Kolik táta platí na ně? Sedm tisíc? Sedm set? Nebo dokonce se táta s mámou nerozvedli? Ještě několikrát jsem zaslechl zmínku o té sumě, zatímco se tramvaj sunula nahoru Ječnou. Neusuzuju z toho nic, nečekejte žádnou moralitu, nebudu vztyčovat prst. Táta platí, chvála bohu, má na to, tak platí hodně.
Kéž je jí to ku prospěchu.
Jen ten fakt, že ona má potřebu o tom vyřvávat v tramvaji, ve mně budí smutné pochybnosti.

PSÍ PŘÍHODY: Ne moje povídání ne o psech
Tuhle historku jsem slyšel od Ljuby a té to vyprávěl zase někdo jiný a není vůbec o psech. Ale líbí se mi.
Ten dotyčný, který je původce příběhu, původce a jeho hrdina, emigroval kdysi do Anglie a přihlásil se do armády a jako takový se zúčastnil Falklandské války (připomenu: anglicko-argentinský konflikt, 1982, trval tři měsíce a padlo při něm 910 lidí). No a teď je ten pán zase v Česku a vypráví o Falklandské válce zhruba toto:
Falklandské ostrovy, to jsou převážně skaliska, obydlená převážně tučňáky. Tučňáci tam poklidně žijí, samice snášejí vejce, samci na vejcích sedí, zatímco si dámy dávají Havaj na pobřeží a tak se to tam táhne po staletí. A najednou připluje britská válečná flotila s letadlovými loděmi a z letadlových lodí začnou létat letadla a jak tak letadla letí, tučňák na ně čumí a letadla mu letí nad hlavou a tučňák zvedne hlavu a ztratí balanc a spadne na záda.
Ne jeden tučňák. Všichni tučňáci sebou seknou.
Jenže problém je v tom, že tučňák nevstane, když spadne na záda. Výsledek té války byl takový, že pobřeží bylo plné tučňáků povalených na záda.
Velitelství proto vyčlenilo speciální výsadek a já byl v tom výsadku (vyprávěl ten pán) a chodili jsme od tučňáka k tučňákovi a stavěli je na nohy. Jenže když jsme je postavili na nohy, zase vyletěly stíhačky a tučňáci čuměli a zvedli hlavy a bum, byli na zádech, sto, tisíc, desetitisíce jich byly a my je stavěli na nohy a sotva jsme je postavili, letěly stíhačky, a...
Tohle trvalo tři měsíce.
A já od té doby nesnáším tučňáky!

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI