 | Památce německého ovčáka Gordona (*23.4.1984, +5.3.1996), který mě přivedl k poznání, že události světové, domácí, rodinné a psí mají ze zřetele věčnosti stejný význam. Neviditelného psa dovedl dělat způsobem, jaký jeho nástupce rottweiler Bart (*29.9.1996, + 4.9.2008) se nikdy nenaučil napodobit. No a od 8.8.2002 památce mé ženy Michaely (*1.1.1945), která od nás na tu věčnost odešla. Tohle zase neumím já pochopit. |
|
Úterý 12.10. 2004,
|
- Vláda schválila zdražení cigaret skrze daně
- Kabinet souhlasil s darem nepotřebné munice Kábulu, můjde o 6000 tun munice
- Bývalý šéf premiérovy sekce Šarapatka zváží trestní oznámení kvůli odposlechu koncem týdne
- Bývalý šéf premiérovy sekce
- Celkem pět někdejších policistů je spjato se zločiny gangu Davida Berdycha
- Temelínu skončil zkušební provoz a může přejít do běžného režimu
- Počasí v Praze: Krásně slunečné a hodně studené počasí
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Dvakrát špatná zpráva
Špatné zprávy z Mauna Loa: na této havajské observatoři zjistili, že oxidu uhličitého v atmosféře přibývá měrou neobvyklo. Až dosud to bylo zhruba 1,5 jednotek zvaných ppm: to znamená, že na jeden milión gramů vzduchu přibylo půl druhého gramu oxidu. Na Havaji zjistili, že najednou je to víc, od roku 2002 přibývají 2 ppm, takže jsme se dostali na 379 ppm. Že to tak je, o tom není sporu. Statistiky ukazují, že až do začátku devatenáctého století se hodnota ppm držela na úrovni kolem 280. Je to tedy značné zvýšení. Molekuly oxidu se ohřívají víc, než ostatní částice, ze kterých se skládá vzduch. To je princip "skleníkového efektu". Poskočili jsme tedy blíž k roztaveným polárním čepičkám?To není jisté, už proto, že není jisté, proč k nárůstu došlo. Něco ale jisté je: špatné zprávy z Mauna Loa jsou dobré zprávy pro ty, kteří si udělali z "ochrany světa" politický kšeft. Jsou zároveň proti jaderné energetice, která skleníkové plyny neprodukuje, jako proti spalování fosilních paliv, které skleníkové plyny produkuje. Což je zase špatná zpráva pro občana, který by si přál, aby se technické problémy řešily v klidu a s rozmyslem.
RODINA A PŘÁTELÉ: To jsme to vymňoukli
Uklízení, to je práce s ušlechtilým výsledkem. Kdo by neměl rád uklizeno! Ráno s tím začali a
já mezi tím seděl ve své pracovně na Mrázovce bušil do klávesnice a v poledne jsem si sedl
na kolo a jel za Ljubou na oběd. Sluníčko svítilo a já koukám, no ne, oni snad tu ulici
umyli mejdlem ! Tekla potůčkem a na ní byla snad i mýdlová pěna. A vzpomněl jsem si na
Paříž, na to, jak podél chodníků teče voda a jak se tam zvolna procházejí metaři s košťaty s
dlouhými zelenými vousisky z umělé hmoty, zametají a za nimi se táhne anýzová vůně pastisu.
Kdo by neměl dobrou náladu, když je tak uklizeno!
Takto rozpoložen jsem dorazil za Ljubou a tam mě jala pochybnost: sakra, auto, kde je Ljubino auto?
No jo, nebudu to natahovat. Na telefonním čísle 158 mi to pan službukonající policajt sdělil?: na odtahovém parkovišti v Radlické ulici!
Sdílená blbost: koukáme tejden na značky, na nápisy, že se bude uklízet. Tejden si povídáme o tom, že se bude uklízet. A nenapadne nás podívat se na cedulku, kdy přesně se bude uklízet.
Za blbost se platí. Mně za ta léta zatím odtáhli auto jen jednou, už je to skoro dvacet let. A Ljuba měla premiéru. Příště budeme sledovat uklízení s radostí nezkalenou.
Konec konců, tak nějak by měly pokuty fungovat, že?PSÍ PŘÍHODY: Z jedné misky
Je to věru nevyrovnaná dvojka, Bart a Iris. Asi jako buldozer a motocykl, stopětadvacítka
Honda. Bart musí samozřejmě být u misky první. Konec konců, dostává žrádlo tam, kde je doma,
kam ho přivedli na podzim roku 1995 jako šestinedělní štěně. Má tu vydržené právo.
Když s ním začala sdílet misku Iris, posílal jsem ho za dveře, aby se Irda mohla v klidu nažrat. Později jsem ho nechával na prahu kuchyně. Ne snad, že by se nepokoušel zmocnit se Irisčina žrádla jako nášupu, jako druhého chodu. Nechal se vždycky vystrčit a sedl a nenamítal, zatímco si Irda dopřávala.
Teď už došly děje tak daleko, že Irda vyhazuje Barta z kuchyně sama!
Ona, která se nikdy nepere, která jen občas za plotem nadává sousedovic Sáře a Báře, ona teď využívá své mrštnosti a když se Bart valí k misce, proklouzne mu podél svalnatého boku, udělá kličku, doslova mu vklouzne pod bradu a Bart se zastaví a zírá, co se to děje.Samozřejmě, že by to nemohlo fungovat, kdyby nebylo jeho až nepochopitelné shovívavosti k ženskému pokolení - v lidské stejně jako psí podobě. On bojuje jen se psy, a to ještě se psy velkými a vyzývavými. Fena by mu mohla skákat po hlavě a on by se tvářil jako moula, netuše, že mužský, který se tváří jako moula, v devadesáti devíti procentech je moula.