|
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Kalousek zabodoval u voličů
Vítězství Miroslava Kalouska se dá ironizovat nahoru a ironizovat dolů, ale co naplat, je
to vítězství a nedá se mu upřít: v čele lidovců žádal snížení schodku o deset miliard a
skutečně ho dosáhl. Na vítězství nic nemění, že Gross nakonec někde vyšašil peníze na platy
policistů. Pro Kalouska není ani tolik podstatné, zda půjde o skutečnou úsporu, anebo o
nějaký účetnický trik. S čerstvým skalpem u pasu může před voličskou veřejnost předstoupit
a říci - vidíte, že mnou vedená strana je ve vládě co k čemu a když nás podpoříte víc než
jindy, jen nám dodáte sílu k dalším zápasům.
Snížení schodku je jistě dobrá zpráva - pokud opravdu půjde o úspory a pokud se najdou
oblasti, kde je opravdu možno utáhnout kohoutek. Je to ovšem zpráva dobrá jen relativně.
Snížení ratingu republiky od Standard & Poor's z A+ na A je varovný krok a lze pochybovat,
že Kalouskovo vítězství situaci zvrátí. Bylo to vítězství v šarvátce, ne v celém tažení za
lepší státní finance.
Osobní odpovědnost
Ředitel Národní galerie Milan Knížák nebude stíhán za dopravní nehodu, kterou způsobil v
červenci na Tachovsku. Tedy - trestně stíhán, třebaže nedal přednost a třebaže paní,
jejíž auto naboural, byla v léčení déle než sedm dní. Zajímavý je důvod: ta paní nebyla
připoutána bezpečnostním pásem, a kdyby byla, dohromady by se jí nic nestalo. Takže policie
bude druhou Knížákovu bouračku řešit jako přestupek. Knížák neknížák, všimněme si toho
zdánlivého detailu s pásy: policie nám tímto způsobem vzkazuje, že jsme za svoje zdraví
zásadně odpovědni. Kdo se nepoutá, riskuje při bouračce, kterou si způsobí sám - ale jak
vidět, i při bouračce zaviněné někým jiným. Osmdesát lidí ze sta, kteří zahynou na silnici,
by žilo, kdyby byli připoutáni. Každý to ví a tolik lidí se nepoutá. Patří vůbec do rodu
homo sapiens, člověk moudrý?
|
RODINA A PŘÁTELÉ: Zlatá padesátá - Telefon
Vzpomínání na dobu mého dětství, jak ji uchovala děravá krabice paměti. Celý seriál je ke čtení zde.
Od mého opravdu miminkovského dětství jsme bydleli ve Slapech nad Vltavou. Tam jsem si
telefonování moc neužil. Kamarádil jsem se s jistým Pavlíkem Miřickým a ti měli doma
telefon. Bylo to v podstatě to, čemu vojáci říkali pojítko: bakelitová kysna se
sluchátkem a kličkou. Muselo se zatočit kličkou, ozvala se ústředna, té se sdělilo číslo a
ústředna spojila.
Pořádný telefon měl dědeček s babičkou, samozřejmě v Praze, na Žižkově. Měli ho zavěšený
na zdi, důstojný přístroj s poniklovaným ciferníkem. Sluchátko a mluvítko ale měl v
jednom, od něho vedla šňůra opletená textilií - viselo v krásné vidlici. Dodnes si pamatuju
tehdejší číslo: 24268. Později přidali ještě jednu dvojku na začátek: 224268.
Otec usiloval o zavedení telefonní linky a skutečně ji zavedli - měli jsme číslo 14.
Jenže asi za tři neděle poté jsme se stěhovali ze Slap pryč.
V úřadech a institucích byly ještě dlouho manuální ústředny. Dnes to vidíte leda ve
filmu: pult, v něm, jak to nazvat, čudlíky na kabelu. Volající zavolal operátora, ten
uchopil čudlík a vrazil ho do zdířky příslušné volanému číslu a musel ručně zazvonit,
oznámil příchozí hovor a zavěsil. Nebo nezavěsil a poslouchal, co si povídají, když byl
všetečný.
Podobně fungovala dlouho meziměstská ústředna. Když někdo volal místně, mohlo se mu
stát, že se ve sluchátku ozvalo "zavěste, meziměsto". Meziměsto mělo přednost! To trvalo
dlouho, naposledy jsem se s tím setkal hluboce v sedmdesátých létech. Ale to nebyla zlatá
sedmdesátá. To jsem už zdaleka nebyl dítě, takže zde mohu odpovědně prohlásit, že to byla
posraná sedmdesátá léta.
|
PSÍ PŘÍHODY: Noc plná hrůzy
Možná budete pokládat titulek za nadnesený. Kdybyste se ale zeptali naší Iris, odpoví vám -
to ZDALEKA nevystihuje, co se v noci dělo!
Takže popořádku.
Iris za normálních okolností spí na svém luxusním pelechu v pokoji Anny Marie, tedy ve
vedlejším pokoji. Tam spala i této noci. Ve čtyři hodiny ráno - vím to přesně, nemohl jsem
spát, mžoural jsem a viděl jsem na svítící ciferník, se ozvala venku rána, brzy za ní
druhá. To už byla vzhůru i Ljuba. Ona si myslí, že to byly výstřely, já, starý voják, mám
o tom pochybnosti. To už ale Iris škrábala na dveře.
Ljuba jí otevřela, přenesla pelech k nohám postele, načež po deseti minutách se ozvala
třetí rána (výstřel?). Iris vylezla z pelechu a zalezla pod postel a tam se chudák
klepala, že to postelí skoro třáslo.
Uklidnili jsme ji, vytáhli, uložili do pelechu. Uplynulo dvacet minut, načež Iris
vyběhla z pelechu a zase zajela pod postel. A teprve potom se ozvala čtvrtá, to už
poslední rána této noci.
Takže především - copak to asi bylo za rány, mezi čtvrtou a půl pátou, v noci,
respektive nad ránem 16. září, v oblasti Vrchlického / Plzeňské ulice?
Zajímavé je ale Irisčino chování. Jsem silně skeptický k "paranormálním" jevům, ale je
fakt, že Irda reagovala dřív než se rána ozvala. Kdyby to byl hrom, mohl bych soudit
na napětí v ovzduší. Tohle byla ale docela jistě člověkem způsobená rána, ať to bylo, co to
bylo. Jak mohlo zvíře dopředu vědět, že se rána ozve?
|
NEVIDITELNÝ PES
EUROPE'S
ZVÍŘETNÍK
VĚDA
SCI-FI