|
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Kropička na peníze
To by v tom byl čert, aby nás nezačali milovat, řekl si nový ministr pro místní rozvoj Jiří Paroubek a nasadil na hrdlo penězovodu kropičku na peníze s ještě většími dírkami. Oblibné sestává z několika součástí. Především je to čtyřsettitísová novomanželská půjčka s odpuštěním dluhu ve výši deseti tisíc korun za dítě, do počtu tří kusů včetně. Limit je jasný – se zkušeností pražského zastupitele ministr dobře zná své Pappenheimské, kterým, na počtu kusů nezáleží. Kropička míří i na stavebníky. Sto tisíc nenávratného příspěvku družstevníkům, to by udělalo ve stranickém tisku palcový titulek na jedničce v roce 1974. Diskriminační regulované nájemné zůstane a černý trh s byty vyhánějící nájemné do výšky, to vše zůstane. Paroubek přistoupil na heslo své strany, budem kropit a kropit, však se z toho něco urodí. Populační exploze sotva. Spíš obrovský dluh a prohrané volby.
Bahenní lázeň
Knoflíková válka? Ne, teď se bojuje těžšími kalibry, kyblíky plnými bahna. Zdeněk Kořistka
svým obviněním proti ODS, které nemohl nikdy dokázat, rozpoutal všeobecnou bahenní lázeň
politické scény. Tajemník předsedy ODS Marek Dalík teď tvrdí, že Vladimír Špidla už v létě
varoval Mirka Topolánka před pomlouvačnou kampaní. Špidla to obratem popírá.
Tak tohle je už pomalu případ pro psychiatra.
To musí být zvláštní člověk, ten Dalík. Když tedy Špidla varoval Topolánka už v létě, že
se chystá provokace, proč tedy tento Dalík chodil na schůzku s Kořistkou a sliboval mu -
podle vlastních slov - velvyslanecké místo když Kořistka podruhé zradí svoje chlebodárce? Oni
ti pánové jsou pod špínou už tak zpitvoření, že snad ani nejsou schopni poslouchat, co
vlastně nahlas říkají!
Musí to být štěstí, mít takového tajemníka. Mirek Topolánek slyne pověstí rázného muže
hovořícího bez servítků.
Je nepochopitelné, že mu ještě neřekl bez servítku - pane Dalík, držte už konečně hubu.
Já bych mu řekl ještě méně bez servítků, kam se má odebrat.
Ale řekl bych to až po desáté hodině večerní.
Aston
|
RODINA A PŘÁTELÉ: Jak jsem cestoval
Chystám se do ciziny a uvažuju, že tam budu psát na notebooku, jako tenkrát na Maltě, kde jsem při mnoha krabicích bílého (zapomněl jsem název) napsal v hotelu román Milénium na notebooku Grid (válečný přebytek z operace Pouštní bouře, který měl tu vlastnost, že do sebe chytal statickou elektřinu a pouštěl mi ji do prstů, takže co písmeno, to rána, to je pak literatura BOLESTNĚ stvořená), podruhé když jsem byl v Kalifornii a tam jsem v hotelu napsal druhý díl Milénia a tam jsem měl Travel Mate TI a ten neprobíjel, jenom v jednom napínavém momentě mi při psaní vypadla z huby fajfka a já propálil v hotelu Hyatt na Sunset boulevard do camelhárového koberce díru a říkal jsem si, jéžiš, já jim zničil špontébich, oni ho budou po mně chtít zaplatit!
Tenkrát jsem šel se uklidnit procházkou do nedalekého Century City a tam v obchodě firmy GAP koupil Ireně červenou mikinu jako dárek, abych něco pro ni měl, až ty Amíci mě zažalujou a stáhnou o peníze, ale pak mě napadlo - klid, chlapče, jseš v USA!
U recepce se mě přece ptali, jsetli chci pokoj pro kuřáky a já řek, že jo. Tudíž jsem byl oprávněn v hotelovém pokoji kouřit vše kuřlavé včetně fajfky a to, že fajfkařům padá jejich dřevěný kotel z huby a že všude kolem sebe prasí popel a uhlíky a sirky, je všeobecně známo a patří to k věci, takže tím, co jsem učinil, jsem nepřestoupil meze smlouvy, kterou se mnou uzavřeli, když mi pronajali kuřácký pokoj. Však mě taky o žádné peníze nestáhli.
Nicméně traumatické zážitky vytvořily jizvu v mé duši a já tedy do Londýna notebook nepotáhnu a Pes tudíž poběží v nouzovém režimu, o němž budete včas informováni.
Psáno 28.8.1996
|
PSÍ PŘÍHODY: Nerozumné štěkoty
Pojem "rozumnost" je značně relativní, zejména v souvislosti se psím štěkáním.
Jak je čtenářům Neviditelného psa známo, moji sousedé, Richard a Miládka, mají tři psy, pudla Arise a rotweillerky Sáru a Báru, čili osminohou Sárubáru. Jakmile Aris a Sárabára začnou štěkat, přidá se i náš Bart.
To je přirozené, na to jsme zvyklí a bereme to tudíž za rozumné, i když to není vždycky příjemné.
Na jižní hranici nemám přímé sousedy, je tam zahrádkářská kolonie a o nějakých sto metrů níž je stará usedlost Nikolajka. Tam samozřejmě jsou také psi, rozumějte štěkací psi. Nu a Bart štěkotně koresponduje i s nimi.
Dostává za to vynadáno. Vpravdě, oč rozumnější je štěkací telegraf vedoucí od
Richarda a Miládky, než linka z Nikolajky?
Je fakt, že štěkot mě upozorňuje, že do kastlíku přibyly noviny. To se ovšem děje jedinkrát denně, kdežto psí bengál vypuká nepočítaně. Zato od nikolajských psů se nedozvím žádou užitečnou informaci.
Snažím se vysvětlovat Bartovi, že odpovídat nikolajským psům nemá smysl. Dívá se při tom na mě poněkud pohrdavě. Do psích věcí mi nemluv, říkají jeho oči.
Dobře, nebudu, odpovídám. Tak ty do MÝCH věcí neštěkej!
Bohužel, v tomto směru s ním žádná dohoda není.
Psáno 28.8.1996
|
NEVIDITELNÝ PES
EUROPE'S
ZVÍŘETNÍK
VĚDA
SCI-FI