ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Až do nočních hodin
Sněmovna dala Grossově vládě důvěru po 7 hodinách rozpravy, většinu 101 hlas zachránili dva marodi, tak to mám ve Stručně. Co k tomu říci? Zdá se, že právě tyhle křehké koalice jsou nejvíce životaschopné. Asi tak, jako když je někdo celý život marod a krempíruje a tuhle ho píchá a tam zase má ujímání a kysele pšouká a dožije se devadesáti, kdežto zdravého řimbabu to trefí při volejbale. Má to svoji logiku. S většinou 1001 : 99 není čas na hrdinství a mohou se dělat všelijaké vylomeniny a vypouštět kouřové a jiné signály, ale nakonec pud sebezáchovy zvítězí. Tak tomu bylo i v tomto případě.
Ne snad, že by měla křehká většina nulový vliv. Četl jsem v tuhle dobu politologickou úvahu o tom, že vlastně je to jedno, že vlády padly (Klausova a Špidlova) následkem vnitřních rozbrojů a ne následkem křehké rovnováhy.
No jo, ale ty rozbroje jsou právě v důsledku křehké rovnováhy! S křehkou rovnováhou se pořádně nedá vládnout ani tak, ani onak, a rozumprdi uvnitř stran pak dumají, kdo to zavinil. Což byl jasný příklad přinejmenším Špidlova pádu.
Takže máme Špidlu bez Špidly, jedeme dál. Na dva roky vystaráno s heslem "vše při starém".

Plať, Kořistko, plať
Plať, Kořistko, plať, vzkázala Občanská demokratická strana poslanci Zdeňkovi Kořistkovi. Ten ji obvinil minulý týden, že mu nabídla desetimilionový úplatek. Ať se tedy Kořistka omluví a zaplatí nám deset miliónů, chce po něm Topolánkova strana. Aféra se odvíjela na pozadí debaty o vládním programu. Zahájil ji v úterý odpoledne Gross, který celou hodinu vládu obhajoval - někteří poslanci podřimovali, někteří byli rádi, že se dostali z nemocnice. Například poslankyně Hana Orgoníková, kterou přivezli na kolečkovém křesle. Také Miloslav Vlček se vrátí

do nemocnice. Čekalo se, že sto jeden poslanec nakonec pro vládu ruku zvedne. Překvapení nebyla ovšem vyloučena. Bavil jsem se představou, že by Kořistka, řekl nahlas že je proti vládě, načež by se odebral k třílitrovému fungl novému mercedesu před sněmovnou!

RODINA A PŘÁTELÉ: Chystá se otevření tunelu
Martýrium s tunelem Mrázovka končí, ve čtvrtek 26.srpna odpoledne bude tunel otevřen. Už jsem tu několikrát psal o svých smíšených pocitech. Mám úctu k velkému inženýrskému dílu. Tunel jsem si prošel pěšky loni při "dnu otevřených dveří" a je opravdu úžasný svými rozměry, svou koncepcí. Večerní Praha napsala:
"Město od nového tunelu očekává celkové zrychlení osobní dopravy mezi čtvrtou, pátou a šestou městskou částí.„Těžká nákladní doprava tunelem nepojede. Kamiony budou muset i nadále jezdit barrandovským kopcem a po vnějším okruhu,“ potvrdil Heroudek. Přesto město vidí i možné problémy. „Neuralgickým bodem se stane křižovatka Strahovského tunelu s Patočkovou ulicí,“ míní Heroudek. Oba tunely jsou však vybaveny kamerovým systémem a dispečink může situaci operativně řešit."
To je právě to komické. Dispečink vyřeší operativně situaci tím, že tunel zavře - jako se to děje ve Strahovském tunelu. A to se bude dít, dokud nebude hotový tunel pod Stromovkou - a následné propojení s dálnicí směr Drážďany. Za dalších osm let? Za deset? Stavbu Mrázovky zdrželi ekologisté o tři roky a jen na inflaci to stálo půl miliardy, další náklady těžko vyčíslit, protože i dřímající stavba stojí peníze. Minimálně deset let budeme žít v dalším provizóriu, blokujícím pražskou dopravu.

Tunel bude hotový a to je dobře, aspoň někdy a někomu se uleví. Říká pozitivně naladěný človíček ve mně. Za sedm miliard a jenom někdy a někomu, říká druhý človíček, rozmrzelý počínáním kridiotů, vládnoucích pražské dopravě.

PSÍ PŘÍHODY: Na poslední chvíli
V podvečer jsme byli s Iris a Bartem na procházce v Braníku. Pejskové si to užili, Iris se vším všudy, až do poslední chvíle.
Neznalým budiž řečeno, že Braník je čtvrť na okraji Prahy, na pravém břehu Vltavy proti proudu. Od Barrandovského mostu až k Modřanům se tam táhne pás zeleně, který je postupně kultivován. Je tam park, také golfové hřiště - a nyní tam začaly rozsáhlé zemní úpravy. Těžko rozpoznat, co to bude, zda rozšířené golfové hřiště, nebo park, spíš bych to odhadoval na to první. Nicméně i veřejná zeleň tam bude, vysadili tam dlouhý pás listnáčů.

Tak tam chodíme s Ljubou s pejskama, když vybude chvíle. Pejskové jsou tam spokojení, mohou se vyběhat, já jsem taky spokojenej, protože daleko vidím, jestli někde není nějaký jedlý pes. Iris tam samozřejmě nenaběhá svých třicet kilometrů, ale nějaký ten kilometřík přece jen stihne.
Stihla i včera.
Pak jsme se vraceli, slunce se už chystalo ke spánku, na druhé straně řeky, na Strakonické, kvílely motory motocyklů, prostě - pohoda, načež:
Iris objevila strouhu s hnusnou vodou, vlezla do ní, strouha vedla do kanálu pod cestou, Iris proběhla a aby se umyla, vlezla do bahnité louže.
Na poslední chvíli se jí podařilo dodat tečku nad "i", ten poslední detail, který jí chyběl k plné spokojenosti.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI