ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Korupce nebo pouhá nabídka

Kořistkův případ se vleče jako když teče med po schodech. Malá rekapitulace: poslanec (dosud ale nesložil slib) Zdeněk Kořistka obvinil minulý týden ODS, že mu nabídla deset miliónů, když bude hlasovat proti vládě. Což by byla korupce. Jako z chlupaté deky leze z ODS vysvětlení, co se vlastně stalo. Hodně zacuchané, protože nevylezlo dohromady nic, a všechno, co víme, víme od novinářů, těchto nepřátel lidstva. Kořistku lámal Topolánkův asistent Marek Dalík, a schůzku sjednal Jan Večerek. Nešlo ale podle Dalíka o deset miliónů, ale o velvyslanecký post, stav toho, co víme, k pondělnímu odpoledni.

Korupční případy se těžko prosazují a pochybnosti zůstávají, i když aktéra načapají s kufrem nacpaným bankovkami. V téhle "Kořistkově aféře" máme právo pochybovat o všem. Především o soudnosti Zdeňka Kořistky. Co asi tento zákonodárce čekal, že se stane, když našeptal novináři tajemství o korupční nabídce? Stěžoval si později, že ho novinář oklamal, protože nesplnil slib, že věc nezveřejní. Příště nabídne Kořistka šimpanzovi banán oproti slibu, že ho nesežere.

Další pochybnosti nás jímaly, když se ODS postavila k obvinění s nepřesvědčivě hraným rozhořčením. Teď už víme, proč. S Kořistkou se skutečně jednalo a nějaké sliby učiněny byly. Na tom není samo o sobě nic špatného. Politika, to je jednání. Normální je i jednání s člověkem z jiného tábora. Kdyby šlo o běžné jednání, mohli by předáci ODS prohlásit, ano, s panem Kořistkou jsme hovořili a snažili jsme se ho přesvědčit ke změně postoje. Jenže oni - pokud mluví pravdu Marek Dalík, mu slíbili velvyslanecký post.

Zde se dostáváme do roviny normálnosti, o které se na veřejnosti moc nemluví. Deset miliónů na ruku je korupce bez přívlastků. Velvyslanecký post? Lukrativní místo v čele aerolinek? Post eurokomisaře? Kde začíná běžná personalistika a kde začíná korupce, politický handl? Kdo se zde zachoval hanebně? Emisaři ODS? A co čekal Kořistka, když ho pánové na schůzku pozvali? Čekal, že s ním budou probírat výkyvy počasí?

Předseda poslanecké sněmovny Lubomír Zaorálek si na úterek zve předsedy parlamentních stran. Jedno z témat - posílení důvěry veřejnost v parlament po Kořistkově skandálu. Tak to bude přetěžké téma k jednání! Mohlo by vyústit v přijetí návrhu Vlastimila Tlustého, aby straničtí přeběhlíci přišli o poslanecký mandát. Což myslím samozřejmě žertem, v duchu toho nejponuřejšího žertování, jaké se k počínání našich předáků hodí.

RODINA A PŘÁTELÉ: Příliš mnoho Podgerů
Odpoledne jsem měl schůzku s Jirkou Wagnerem u stanice Malvazinky. Chtěl jsem ho naložit do auta a odvézt domů. Byl jsem na místě schůzky o něco dřív. Rozhodl jsem se, že zajdu k Meinlovi a koupím si balík minerálek a bramborové lupínky.
I tak se stalo.
S balíkem minerálek a pytlíkem lupínků jsem se rozhodoval, do které fronty se zařadím. Už jsem tu mockrát psal o tom, že se vždycky zařadím do nejpomalejší fronty. Tentokrát to bylo, zdálo se, jasné: u jedné kasy stáli jenom dva chlapíci, jeden měl jako nákup pár rohlíků a sejra, druhý sirup a karfiol. Zařadil jsem se tedy za ně.
Chyba! Oni ti chlapi, jeden jako druhý, platili meinlkartou. To je takový fígl firmy Meinl, vy jim musíte zaplatit dopředu (=půjčíte jim peníze) a oni vám pak strhávají prachy z toho půjčeného za nějakou mizernou slevičku, takže je to fakticky půjčka za minimální úrok. OK, to není moje starost, moje starost byla, že ta procedura odečítání peněz z meinlkarty zabere čas, takže jsem tam zase stál a čuměl a v duchu nadával.
Načež jsem se dostal na řadu. Kasírka načetla čtečkou čárového kódu pytlík s brambůrky, dala ho stranou, načež začala manipulovat s balíkem minerálek. Nějak do něho žďuchla, on padl na brambůrky, ozval se výbuch (ty jsou natlakované), brambůrky létaly, hnědě se chumelilo. Načež nastal tento dialog:
Kasírka: Jděte si pro nové lupínky a tyhle tu nechte... Já je zaplatím...
Já: Kdepak, mně stačí, co zbylo.
Kasírka: To nejde. Musím je zaplatit.
Já: Nechci, abyste je platila.
Kasírka: Stalo se to mou vinou.
Já: To byla náhoda.
Kasírka: Jděte pro ty lupínky.
Já: Nepudu.
Kasírka: Jděte.
Já: Nepudu.

A tak dál - a najednou koukám, já vygeneroval tu nejdelší frontu, lidi na mě nenávistně koukali, debile, di pro ty zatracený všivý brambůrky a už tu neoxiduj! Načež přišel za mnou Jirka Wagner, mezi tím jsem prodavačku konečně přesvědčil, aby převzala moje peníze, Jirka, aby mi pomohl, popad ten balík minerálek za ucho, jenže ucho se utrhlo a minerálky upadly a obal puknul a minerálky se kutálely po podlaze a lidi nenávistně koukali voni ty debilové jsou DVA!

PSÍ PŘÍHODY: Je Bart velikej?
Bartovi bude už brzy devět let. Takovej flák času! Přestávám vnímat jeho (Bartovy) psí rozměry. Ljuba se na Barta dívá jinýma očima. Iris, fenka rasy pointera, je v jistém smyslu protipód Barta. Je to subtilní dáma, nikdy se nepere, žádného psa nepovažuje za stravu, a je schopná uběhnout třicet kilometrů, tak snadno, jako když si já utřu kapesníkem pleš. Ovšem daleko elegantněji.Takže pro ni setkání s Bartem znamená setkání z těžkou váhou, s buldozerem mezi psy. V němých groteskách hrál roli zlého psa vždycky buldok. Dnes by nikdo buldoka nebral za zlého psa. Každý ví, že buldok se stará hlavně o žrádlo a o to, aby sebou někde plácnul a pořádně se vyspal.
V dnešních filmech hrají roli zlého psa rotvajleři.
No a v této atmosféře vstoupil Bart do oběžné sféry Ljuby. Není divu, že se na něho dívá jako na mastodonta Říká, že se vedle něho cítí bezpečně. To má asi pravdu. Bart se nebojí ničeho, utkal by se i s King Kongem.
Nejspíš by vyhrál.
Ale že by byl nějak obzvlášť velikej?
Neměl bych prozrazovat, že nosí košík na čubu, protože je poslední z vrhu, vejškrabek, a na rotvíka má maličkou hlavičku.
Tedy, maličko hlavičku...
Zrovna dnes večer Ljuba vzpomínala, jak jsme byli na procházce, Bart s košíkem a na vodítku, a napadl nás ridgeback. Stačilo pár ran košíkem a Bart, o polovičku menší, zahnal ridgebacka na sto honů.
Takže svým způsobem je opravdu velikej.

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI