ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: V českém dresu
V případě Pavla Teličky těžko nevzpomínat na doby minulé a neříci si, že nejsou zas tak moc minulé. Profesně sice přinejmenším bezchybný, ne-li vynikající, jenže ten kádrový posudek, ta kaňka kterou má! Komunistická minulost u jiných nevadí, u českého eurokomisaře ano, neboť eurokomisař je funkce se "symbolickým významem". Rozeznáváme tedy činitele obyčejné, ústavní a symbolické. Budiž, běh věcí je takový, že Telička musí odejít z postu, na kterém se dobře osvědčil. Nahradí ho člověk, jehož hlavním handicapem je malá schopnost komunikace. Jako eurokomisař musí komunikovat hlavně anglicky, což nedovede. Naskýtá se podstatná otázka: co teď s Teličkou? V době, kdy kde kdo skloňuje národní zájmy, od fašoidních nacionalistů přes stoupence občanství a demokracie až po komunisty, položme si otázku, zda je v našem národním zájmu udržet Pavla Teličku. Ze státních služeb propuštěný Pavel Telička se ve světě neztratí. Jistě by se uplatnil v evropských strukturách. Všema deseti by ho brali v soukromém sektoru. Kam tedy půjde?

Samozřejmě, že na postu eurokomisaře fakticky byl v evropské struktuře a nikoli na české půdě - ovšem s tou výhradou, že to byl český eurokomisař a že skrze jeho schopnosti a výkony bylo nahlíženo na Českou republiku. Pracoval pro sjednocenou Evropu, avšak v českém dresu. Výkonný Telička podával - nebo předstíral - obraz výkonného Česka. Bylo by dobře, kdyby dostal příležitost za Česko kopat dál. Bude-li ovšem na to mít chuť po tom, co mu provedli.

RODINA A PŘÁTELÉ: Překvapení od švestky
Švestka, tak se - snad - říká policajtům. Aspoň tak jsem to četl na jedné webové diskusi. Od švestek se můžete dočkat různých překvapení, dokonce i příjemných. Jak tuhle: jel jsem na motorce a proti mě švestka, taky na motorce. A policajt - motorkář mě pozdravil!
Motorkáři se u nás a v mnoha jiných zemí zdraví, u nás skoro vždycky. Já jsem samozřejmě policajtovi pozdrav oplatil a měl jsem z toho dobrý pocit.
Ještě k policajtům - všímám si, že se začali víc vyskytovat na ulici. Nic jsem se o tom nedočetl v novinách, tam se píše jen o věcech, které jsou špatné. Ale u nás na Mrázovce jsem nikdy neviděl pochůzkáře a teď je tam potkávám pravidelně. Tak má být, všelijaké zlodějské a vandalské pakáže je tam dost.
Ještě ke zdravení motorkářů - jak jsem byl předminulý týden v Itálii, tam se motorkáři nezdraví, aspoň jsem žádné zdravící motobikery nepotkal, s tou výhradou, že se zdraví motorkáři jedoucí na motorce stejného typu. Takže se mi dostalo pokynutí ruky od postupně tří jezdců na Suzuki Banditech. Připomnělo mi to doby dávno minulé, když se zdravili majitelé aut stejného typu. My jsme měli doma renaulta osmičku a samozřejmě jsem zdravil všechny osmičkáře. Jednou mi někdo půjčil fiata šestistovku. Měl velké starosti - ne snad, že bych mu fiátka zbořil. Bál se, že zapomenu, že jedu ve fiatu a budu zdravit renaulty. To by byla taková pohana, že by ji ten fiátek nepřežil.

PSÍ PŘÍHODY: Opálená Iris
Mezi Bartem a Iris je mnoho rozdílů, počínaje tím, že on je pes a ona fena. Chovají se jinak, ve všech myslitelných a nemyslitelných ohledech. Stačí s ena ně dívat, když se povalují na zahradě. Bart si vždycky lehne do stínu a Iris stejně tak vždycky na sluníčko. Ono to má logiku, Bart je černý a Iris převážně bílá, ta černá strst musí působit jako zimník.

Letos si Iris povalování na sluníčku moc neužila, ale přece jen tu a tam se několik slunečných dnů vyskytlo. A je to tady, Iris je na bříšku spálená! Má ho červené a snad se jí bude i loupat kůže, varuje Ljuba. Zažil jsem toho celkem dost se psy, ale aby se pes při opalování spálil, to je přece jen pro mě novum...

NEVIDITELNÝ PES    EUROPE'S    ZVÍŘETNÍK    VĚDA    SCI-FI