ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Odročený soud
Po čtvrthodinovém jednání odsunul soud líčení s Vladimírem Železným na prosinec. To by snad ani nestálo za zmínku, nebýt okolností jaksi politických: Železný kandiduje na poslance do Evropského parlamentu a namítal, že těsně, doslova pár dní před volbami, má být propírán případ, který on sám označuje za totální nesmysl. Takže jak to je - že by snad soud elegantně odsunul kauzu, aby soudnictví jaksi nebylo v řečech? Tak to pravděpodobně není, pověst našeho soudnictví je taková, že jedna kauza sem nebo tam nemůže na stavu nic změnit. Ještě něco je zajímavé. V tomto případě jde o clo za obrazy, jež dovezl Železný do země. Nemělo by být v zájmu státu, aby se cenné umělecké hodnoty do země dovážely? Aby se jimi pak mohl chlubit, jako na př. Kramářovou sbírkou? Nebylo by rozumné místo vybírání cla uzavřít dohodu, že díla budou veřejně vystavována?

RODINA A PŘÁTELÉ: Takže kdo je vlastně magor
Minulý týden jsem tu psal o magorovi za volantem, který mě málem sejmul za volantem. No a v komentářích se psalo, že vlastně jsem magor já. Jak vidno, ideologie typu "oběť je viník" hluboko zakořenila! Autor důvtipného postřehu, že já jsem magor mi svůj objev poslal mailem.

Přiznám, že jsem znejistěl. Že bych se splet? V Praze vládnou odjakživa kridioti, kříženci kriminálníků s idioty. Ti už mockrát změnili přednosti, aniž by někoho na to upozornili. Za mého mládí došlo k tragédii, kdy tramvaják "nedal přednost" na trase po které dlouhé roky jezdil ikskrát denně a kridioti změnili přednost a on netušil a jel v 11 hodin stejně jako téhož dne v 10 a 9 a 8 atd. a netušil, že došlo ke změně a tím pádem někoho zabil a šel za to sedět.

Takže jsme znejistěl a mazal jsem se na místo činu podívat.

Situace je znázorněna na mapce. Ohledáním místo činu zjištěno, že skutečně není pravdou, že je tam značka, nýbrž je pravdou, že tam jsou značky tři.
Jedna, to je trojúhelník upozorňující, že o pár metrů dál bude stopka, pak je tam stopka a nakonec je trojúhelník namalovaný na zemi. Onen magor to propařil, podle mého odhadu, tak asi čtyřicítkou, jel skoro smykem. A zahlédnutí jeho surové, tupé, skinhedské držky mi dalo vysvětlení.
A teď, páni rozumprdi, je řada na vás, abyste se vykecávali. Já jsem rád, že jsem exhibici toho prasete přežil.

PSÍ PŘÍHODY: Drzý nebojsa
Nic případnějšího mě nenapadlo. A přece to nevystihuje podstatu. Ten pejsek byl drobet drzý a nebojsa byl taky a přitom... Barta nenamích, a to je co říct! Začal tím, že zalehl, sotva Barta spatřil. Plácnul sebou na zem, udělal ze sebe předložku, nebo jak se říká těm divně preparovaným zvířatům, ze kterých zůstane jen hlava a zbytek je vypreparovaná kůže. Bart s e na něho běžel podívat a pejsek vyskočil a pokusil s e mu dát přední tlapky na záda. To je ta největší potupa - ten pes, který to udělá, dává najevo převahu, dominaci.
Bart strnul, podíval se na mě, pane, vidíš to? Já budu počítat do tří a pak se přestávám kontrolovat!
Jenže ten pejsek taky věděl, že Bart počítá do tří a seskočil a lehnul si na záda a odhalil bříško.
Já to tak nemyslel, to byla jen taková legrace, jen abychom se všichni zasmáli!