ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Trápení bez konce
Tak by měl být na obchvatu kolem Plzně zákaz předjíždění. Bezprostřední důvod? Poslední smrtelná havárie. Připomenu, že její původce jel osmičkouvou audinou dvousetkilometrovou rychlostí a narazil při předjíždění do náklaďáku. Předjížděl, třebaže varovné cedule tam jsou skoro krok co krok. Takže výsledek? Bezprostředně kvůli jeho zásadní nekázni kterou zaplatil životem budeme jezdit za smrdícím náklaďákem šedesátikilometrovou rychlostí - budem jezdit po silnici, která není o nic horší, než 55 tisíc kilometrů dvousměrných silnic v naší zemi. Ten obchvat je snad na začarovaném místě. Nejdřív parta kuliferdů z plzeňské radnice zvrátila rozhodnutí Pithartovy české vlády skrze novou vládu tehdy Václava Klause, pak se do toho vložili spasitelé přírody, a lidé umírají a řidiči nadávají a konce to trápení nemá...

RODINA A PŘÁTELÉ: Jak bylo na horách
Obě Vločky mě vytáhly přes víkend na hory! Byl to úžasný zážitek. Nechtěly mi věřit, že jsem na horách nebyl čtyřicet let. A je to svatá pravda. Naposledy jsem byl na horách co student prvního ročníku novinářské fakulty. Byl jsem tenkrát zamilovaný do jisté kolegyně. Ona odjela na hory na instruktorský kurz (výborně lyžovala) a posílala mi denně dopisy a dokonce telegramy, abych přijel, že se jí stejská! Tak jsem si půjčil lyže a na sobotu přijel - abych zjistil, že je tam zapelešená s jedním takovým krasavcem, taky instruktorem! Dovedete si představit, jak jsem se namích? Já se tak namích, že jsem od té doby nikdy na hory už nejel, až minulou sobotu.

Samo sebou, že jsem volil cestu běžek, takže žádné výjevy, o kterých bych mohl vyprávět veselé historky, se nekonaly. Snad jenom jedna, z neděle, kdy jsme se Sněhovou Vločkou podnikli výlet z Harrachova na sedlo zvané Krakonošova snídaně (hýml, žádná snídaně, tam není nic jedlého nebo pitného, žádná bouda, budka nebo stánek!) a zpátky jsme se zastavili u Mumlavských vodopádů, kde hospůdek je hned několik. A já, jak byl unavenej, jsem před hospodou padl a nebyl jsem sto vstát.- Vločka mi dělala instruktora.

"Když upadneš, vstává se takt," pravila, načež padla a vstala.
To první jsem napodobovat nemusel. Už jsem ležel. Ale to druhé šlo hůř. A protože je to žena moudrá, nepomáhala mi na nohy, nýbrž si šla odepnout lyže a nechala mě, abych si ještě chvilku hrál na raněného tuleně.

Závěrem prozradím, že jsem si vzal hodinu jízdy na snowboardu s instruktorem, a že s Martinem Zhoufem jedu příští sobotu znovu!

PSÍ PŘÍHODY:Ach, ty ženy
Ano, povzdech typu "ach ty ženy" se vyskytuje v starší české literatuře nevalné kvality. Občas se dere člověku přes rty i v reálném životě. Chcete příklad typu doslova klasického?

Náš dům má teď - přes den - zpravidla dva strážce. Jedním je samozřejmě rotvajler Bart, tím druhým se stala Šogo, fenka rasy pointer, mé přítelkyně Sněhové Vločky. Snášejí se dobře, Šogo dovoluje Bartovi bydlet v jeho domě a Bart je za to k ní vlídný. A toleruje i to, že se mu Šogo navezla do jeho pelíšku v ložnici. Občas nad ní vyčítavě stojí , a pak si jde lehnout na koberec a hledí zádumčivě.

Dnes ráno, jakmile se Šogo uvelebila na Bartově pelechu, jsem si řekl, že je Bart chudák. Šel jsem tedy dolů ke vchodu, kde má Bart noční hlídací pelech, a odnesl ho nahoru, do mé pracovny, a položil ho pěkně na sluníčko k francouzskému balkonovému oknu. Bart si na něj spokojeně lehnul a vyhříval si zádíčka. Šogo slyšela, že se něco děje, šla se podívat, a když viděla Barta, jak leží na pelechu na sluníčku, vyhodila ho.

Na pelechu leží Šogo a vyhřívá si zádíčka. Bart si šel lehnout na koberec a hledí zádumčivě.