|
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Zkusme to, ale jak?
Nemoralizující, neagresivní, nešokující, ba nepřekvapující - tak bývá charakterizován novoroční projev prezidenta Václava Klause. Pokud někdo na přelomu roku překvapil, pak to byl exprezident Václav Havel, který se vyloupl na veřejnoprávní televizi s půlnočním přípitkem. Jeho vlídné vystoupení mělo i nežádoucí komický efekt, vypadalo to, jako kdyby si řekl: když nemůžu na Nový rok v poledne, tak aspoň o půlnoci na Silvestra! Přitom Klausův projev nebyl bezobsažný, jalový. Obsahoval poselství k občanům, poselství v dobrém smyslu diskutabilní, tedy k diskusi vybízející.
Klaus upozorňuje, že žijeme v zemi s velmi silným postavením státu a tedy i politiky. "O použití téměř poloviny všeho, co se u nás za rok vyrobí, bezprostředně, svou vlastní volbou, nerozhoduje nikdo z nás," říká doslova. To jistě není přesná formulace, protože i on z titulu své funkce rozhoduje, ale nechytejme ho za slovo. Žijeme v zastupitelské demokracii a právem Klaus zdůrazňuje roli voleb. Zdvořile vybízí občany, aby věnovali volbám pozornost, tedy jinak - aby šli k volbám, a dostanou k tomu letos příležitost třikrát. Taková výzva je bezpochyby namístě.
Pozornost ale Klaus věnuje i těm, "kterým jsme svůj mandát dali už dříve, to znamená od dnešních členů vlády a Parlamentu". Vybízí občany, aby požadovali na poslancích, senátorech a členech exekutivy, aby "se odvážně a koncepčně pustili do řešení problémů, které žádný jednotlivý občan sám přímo ovlivnit nemůže". Tedy, aby přestali zadlužovat zemi, aby vytáhli z bláta káru školství a zdravotnictví, aby omezili kriminalitu, krátce, aby naplnili to, co je v programu prakticky každé demokratické politické strany. To co se občan z projevu nedozvěděl, je způsob, jak má požadovat to či ono na těch, kterým jsme svůj mandát dali už dříve. Třeba to tam ani být nemohlo. Novoroční program, to nemá být akční program občanské společnosti, a sám Klaus by se zděsil a tvrdě se bránil, kdyby po něm někdo něco podobného chtěl. Jenže, pokud má občan působit na někoho, kdo rozhoduje s jeho pověřením, musí mít nějaké ovlivňovací nástroje. Takovým nástrojem jsou volby a jim věnoval prezident Klaus náležitou pozornost. O jiných nástrojích se přímo nezmínil. Třeba poradí příště. A zbývá mu jen málo času k nápovědě, kterak realizovat jeho závěrečné poselství. Říká, abychom změny našeho státoprávního uspořádání, tedy vstupu do Unie, využili k udržení či dokonce k posílení svobody, demokracie a prosperity. Bylo by jistě dobré, kdyby se to podařilo, ale jak toho v praxi dosáhnout? I o tom by bylo dobré diskutovat, bez předpojatostí a postranních úmyslů.
|
RODINA A PŘÁTELÉ: Vítejte po svátcích
Tak to byly svátky dlouhé jako Lovosice. Zaplaťpánbůh za ně! Pro mé blízké to byly svátky
jako řemen. No, nadávat nebudu, ale... Posuďte sami.
Začalo to tím, že se vrátil můj syn David z Kuby a buď něco chytil cestou, nebo ho
sklátil šok ze změny podnebí, zkrátka - na začátku vánočních svátků si zamarodil. Pak
přijela z Ameriky dcera Irena - se stejným výsledkem. David se musel vzpamatovat, protože
přes svátky pracoval, chudák Irena na tom byla hůř. Bolest v krku postihla i Sněhovou
Vločku a krkubol ji opustil jen proto, aby se přestěhoval z krku do zubu, takže v
sobotu po Štědrém dnu jí musel zubař trhat osmičku. Totéž učinil týž zubař s osmičkou
Ireny o dva dny později! Tím to neskončilo, jedné i druhé se rána špatně hojí, takže -
návštěvy pohotovosti, čištění rány, penicilíny a vše, co s tím souvisí. Pokud čtete tyto
řádky v pondělí ráno, budou obě dámy s největší pravděpodobností opět na cestě k zubaři.
Naštěstí nevylo všechno tak pechové a podělaným navrch, jak by se zdálo na první pohled.
Společenství Rybky, tedy společnost která se každý čtvrtek schází v kavárně
Rybka v Opatovické ulici, zopakovala novoroční výstup na Říp v počtu ještě hojnějším, než
loni (m.j. obohacena o Sněhovou Vločku a Malou Vločku, jakož i o Šogo, nahoru jsme dorazili
všichni bez úhony, dolů se dostali jen s malými úhonami.
Tedy, abych se nevykrucoval, pěkně jsem sebou švihnul a bolelo mě v zádech, ale bez
následků. Píši tuto zprávu o průběhu událostí v neděli ráno - a přes den se chystám s oběma
Vločkami na výlet na běžkách. Vzhledem k tomu, že to bude poprvé od roku - někdy - 1965,
co jsem na zahnutých prknech stál, nebude to jen tak obyčejný výlet a o jeho průběhu podám
referát zítra.
Doufám že ne z márnice.
|
PSÍ PŘÍHODY: Jaký pán, takový a tak dále
Asi jsem se do toho zaplet. Ono to nemá být jaký pán, takový krám, ale jaký pes, takový
pán. Aspoň z hlediska Belinky.
Belinka je pejsek neurčité rasy, pohlaví fenčího. Vídáme ji s Bartem často, takřka
denně, už mnoho let. Dokonce mám pocit, že se na kopci Mrázovka objevila se svým pánem
stejně jako Bart, před osmi lety, je to možné? Možné ano, to podstatné je však něco jiného.
Belinka nemá Barta ráda a jakmile ho spatří, sděluje mu od plic a vytrvale, co si o něm
myslí.
Jsou to samé strašné věci.
Ty bezocasej vařbuchto s plandavejma ušima a zmáčklým čumákem, říká mu
například, ty by ses vyjímal psímu řezníkovi na pekáči, ale nechtěli by tě žrát ani
za doby nejtěžšího hladomoru, protože smrdíš jako...
A tak dál.Je to přísná a výmluvná Belinka.
Včera jsem ji potkal bez Barta, šel jsem sám. Belinku provázela tentokrát její
paní. S paní jsme se pozdravili a popřáli si k roku 2004. A Belinka?
Poznala mě coby pána od toho bezocasého vařbuchty, přísně se na mne zadívala a spustila
stejně tvrdě a výmluvně, jako když probírá Bartovy tělesné a charakterové vady.
Říkala mi:
Ne... Obrazovka nesnese tak strašné výrazy. A navíc, k monitoru by se mohly
dostat děti.
|
NEVIDITELNÝ PES
EUROPE'S
ZVÍŘETNÍK
VĚDA
SCI-FI