ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Vzácný nález
Já vím, nestalo se to poprvé, ale vždycky mi to připadá komické. Ministerstvo financí objevilo volných deset miliard korun a ty hodilo do ringu, aby se o ně ministři při zasedání vlády poprali. Je to hezká představa, jak nějaký úředník otevře starou skříň a vysype se na něho deset miliard, tak popadne pár balíčků pětitisícovek a běží po chodbě a volá - pane ministře, pane ministře, země je zachráněna! Jistě, tak to není, deset miliard se vykouzlilo metodou účetnickou. Ministerstvo by chtělo je dát na priority, jež jsou věda a výzkum, školy, doprava. Hezký úmysl. Jenže i tohle tady mockrát bylo. Skutečnost bude jiná, žádné školy, žádná investice do budoucna. Ty peníze se prostě prožerou, v tom je sociálnědemokratická vláda osvědčený expert.

RODINA A PŘÁTELÉ: Motocykl? Ne! Velocipéd!
To kolo mi sehnal můj švagr Míla. Z toho, že ho musel shánět poznáte, že to bylo za dob, kdy jste si věci které jste chtěli nemohli za své vydělané peníze normálně koupit - musely se nějakou pokoutní cestou dohonit, vydobýt, získat a pak navíc zaplatit. Kolo jsem dal do garáže. Koupil jsem ho možná proto, že nebylo snadno k sehnání, ne proto, že bych byl cyklistický fanatik.
Po pravdě řečeno, poprvé jsme na něm pořádně jel až včera.

Má kamarádka Sněhová Vločka je kolařka: na autě má permanentně přimontované ližiny s držáky pro připevnění kol. Právě na tyto ližiny jsme včera připoutali i moje kolo a vyrazili do Brd.

Je třeba dodat, že Vločka nepřemýšlela dlouho, aby našla pro mého ocelového oře vhodné přízvisko. Říká mu Plečka. Námitku, že je to v podstatě fungl nové kolo, protože na něm nikdo nejezdil, je tedy nejeté, odbývá slovy, že sice je to nové kolo, ale sakra dlouho nové kolo. Když objevila vzadu, nedaleko přehazovačky, dynamo, její nadšení neznalo mezí. Naposledy viděla na kole dynamo, když se coby dívka nezletilá proháněla v sedle jízdního kola značky Ukrajina!

Nenechal jsem se zviklat. Plečka neplečka, dynamo nedynamo, urazili jsme včera mých prvních dvacet kilometrů na tomto kole - a prvních dvacet kilometrů za posledních dvacet let! Ano, tolik doby uplynulo od chvíle,kdy jsem definitivně zničil svého Favorita, na němž jsem tři roky jezdil do sazárny Mladé fronty do práce, v létě ba i v zimě, ve sněhu! Ale to je už zcela jiná historie, snad se k ní vrátím. Moje Plečka s dynamem je současnost, a na víkend se s Vločkou chystáme na cyklovýlet do jižních Čech!

PSÍ PŘÍHODY: Šogo na výletě
Na jiném místě tohoto listu píši, jak jsem včera s kamarádkou Vločkou byl na cyklovýletě v Brdech. Byla s námi Šogo, lovecká pesanda.
Jestliže jsme ujeli dvacet kilometrů, Šogo naběhala jistě dvakrát tolik. Jeli jsme po hřebenové cestě mezi Bitkou a Dobříší, po široké lesní cestě. Šogo občas běžela taky po cestě, vždycky první, aby ukázala, že je rychlejší než my. Daleko víc se jí ale líbilo běhání podél cesty, mezi stromy, přes pařezy a trsy kapradí, skrz ostružinové houštiny.

Jsou to zvláštní zvířata, tihle psi.
Když je Šogo doma, leží na polštáři ve svém křesílku, podřimuje, jen občas pohne uchem, ale ne moc. Od vycpaného psa není na první nedbalý pohled k rozeznání. Stačí ale, aby člověk zachrastil klíči a do Šogo vjede život a jakmile se začne manipulovat koly, je nadšená.