ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Dnes začíná referendum
Já se na to těším, těším se, že hodím do urny lístek se slůvkem ANO. Vážím si západní Evropy, obbbdivuju ji, vážím si jejich institucí a jsem si jist, že vstupem do Unie se k ní zase o velký krok přiblížíme. Už jsme ušli hodně velkou cestu od roku 1989, ale daleká cesta nás čeká. Otevřené závory na hranicích ji urychlí, abych to řekl obrazně. Moc obře nechápu rozpaky a námitky - například, že občan neví, kde se bude volit. Občan ví, že se otevírá obchodní dům Český sen a utíká tam se šrajtoflí a dvouvěrtelovými taškami, ale neví, kde se bude volit. Kdybych měl přiznat, že nevím kde se bude volit, připadal bych si hodně jako pitomec. Já to ale vím, je to jednoduché: bude to, jako se volí vždycky, tak prosté to je.

Je zvláštní, že prý pětina občanů neví kde se bude volit. Pětina občanů podporuje komunisty, pětina občanů neví, kde se volí, není ta pětina občanů tak trochu padlá na hlavu?

RODINA A PŘÁTELÉ: No ano, už si připomínám
Nejsem dlouho svobodný chlapík - jen od srpna minulého roku. Od té doby jsem prokazatelně: nezahynul žalem, zimou, hladem, špínou, chorobami, vraždou, nudou, ničím. Jsem chlápek, který si žije po svém a je mu v tom životě dobře. Nakupuju když je třeba, když na mě lednice pustě zívá.

Dcera Irena je tu z Ameriky na prázdninách a zavádí všelijaké móresy, o kterých se tu nebudu šířit - dnes to vyvrcholilo nakupováním. Sám fakt, že bych jel nakupovat mi připomíná doby dávno minulé. Já nakupuju na zpáteční cestě ve výborné Večerce v ulici Na Březince, kde jsou na mě hodní, všechno mají, a už jim nevadí, když přijedu na motocyklu, ani nesundám helmu, jen zvednu hledí, proběhnu krám, popadnu sejra, Rámu, chleba, kafe a Kokakolu pro Davida a jdu pryč, což je můj nákup.

Takže dobře, jedeme nakupovat.
Auto (nickname Bobík) jsem zaparkoval před Meinlem, dcera šla dovnitř, já poslouchal rádio - zprávy.
Po dvaceti minutách jsem se šel podívat, jestli ji neunesla čečenská mafie. Zapomněl jsem, že je to normální, že tak ženské nakupují! Dvacet minut žádná doba.
A co myslíte, že tam dělala?
Četla jogurt!
Ona tam fakticky četla jogurt, já povídám, kristepane, proč nepopadneš ten jogurt, nevrazíš ho do košíku a nejdeš vocuď, a ona, že chce znát ingredience...
Prosím pánaboha, aby - kdyby se náhodou stalo a já měl škuby ze svého mládeneckého života cuknout, aby mi připomněl:
Kámo, bacha, ženský to jsou ty tvorové, CO ČTOU JOGURT!

PSÍ PŘÍHODY: Bart nic netuší
Dnes, v pátek 13.6., hodíme se synem Davidem do urny ANO Evropské unii, a začneme se pakovat, a v sobotu ráno odjedeme do Unie, do Německa a Francie, na motorkách, on na Blejdu, já na Sůze, a vrátíme se 24. června. Chajdu bude hlídat Irena a její kamarádka Kristýna za součinnosti s chlapíky z boxerského klubu Blaník, kteří mají zálibu v zabíjení holou rukou a v karetní hře Prší.

Bart nic netuší.
On pozná, kolik uhodilo, až začnem nosit tašky (nenávidí tašky) a budem si obouvat motocyklistické holinky (nenávidí motocyklistické holinky). Už 14 dní ho trénujeme - žrádlo mu dává Irena, aby k ní nabyl pozitivního vztahu. Legrace jako se mnou si s ní neužije, je to přece jen tintítko ženská a kdo nemá aspoň 80 kg, nemůže být Bartovi plnohodnotným společníkem.