ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Izolace jako pochybný luxus
Ať chtěl nebo nechtěl, nazul se Václav Klaus do ještě teplých opuštěných střevíců Václava Havla a vydal se v nich po stezkách zahraniční politiky. Zatímco v domácích záležitostech zachovává podivuhodnou zdrženlivost, narušovanou jen poznámkami typu "jestlipak ten pán umí nějaký cizí jazyk", v zahraničních otázkách si počíná podstatně volněji. Také jeho předchůdce vynikal ze všech ústavou stanovených povinnostech nejvíce v "zastupování státu v zahraničí". Dělal to dobře, na jeho kontu jsou nepopiratelné úspěchy, nikdo neudělal pro povýšení mezinárodního renomé země tolik co on. Jestliže Klaus jde v jeho stopách, dokáže totéž? Je samozřejmě brzy na hodnocení. V posledních několika dnech se nahrnulo několik událostí, ve kterých zásadně figuroval.

Klausův mluvčí Tomáš Klvaňa popřel zprávy, kterým nechce soudný člověk věřit. Na schůzce s americkým velvyslancem Stapletonem měl Klaus údajně žádat amerického představitele, aby byla Česká republika vyškrtnuta ze seznamu zemí podporujících spojenecké úsilí v Iráku. Když pak - podle Klvaňou popřených zpráv - si zaspekuloval o tom, že pokud se v Iráku najdou chemické zbraně, pak půjde o podvrh, Američan se namíchl a odešel "jako opařený". Mluvčí amerického velvyslanectví Lisa Hellingová se odmítla k novinářskému i hradnímu tvrzení vyjádřit. Z hlediska diplomatického protokolu by pro ni bylo jistě méně obtížné říci "noviny se mýlily", než že "prezidentův mluvčí lže jako když noviny tisknou". Postupně se okázalo, že na "tom něco je", a velvyslancova slova o tom, že "jeden politik nemůže pokazit vztahy mezi dvěma zeměmi" je doslova děsné vyjádření - vždyť ten "jeden politik" je hlava strátu!

S nikým nikam

Svou nedůvěru k visegrádské spolupráci akcentoval zase na návštěvě Polska. A nejnověji, na návštěvě v Německu připomněl, že zastává "českou pozici". "Nepřijímám dilema, zda se postavit na stranu Američanů nebo Němců a Francouzů. /.../ Jen ten, kdo žádné stanovisko nemá, se musí k něčemu připojovat," řekl. Takže britský premiér Tony Blair podle této logiky trpí fatální absencí stanoviska, protože připojil Británii k válečnému úsilí Spojených států.

Česká pozice ve stylu "s nikým nikam kvůli ničemu" může - na nějakou dobu - udělat dojem na zprůměrovaného českého rozumbradu, s obzorem ohraničeným plotem zahrádky jeho chalupy, který ví, že všichni lžou a všechno je šlendrián. K velkým záhadám současnosti - a snad by nějaký psycholog ji uměl vysvětlit - patří otázka, proč právě Václav Klaus podporuje takovéto nálady. On, který osobně není zápecník, netrpí žádnými komplexy méněcennosti, nemá komunikační potíže, netrpí nedostatkem vzdělání a informací, proč se právě on vsouvá do pozice, vyhovující provincionální zabedněnosti? Vysvětlení je po ruce mnoho, ale žádné, které znám, není plně uspokojivé.

Probuzený obr

Václav Klaus není monarcha, země mu nepatří a on neurčuje, chválabohu, zahraniční politiku státu. Kam tedy nakonec Česko půjde nebo nepůjde, nezáleží na něm - on jen může něčemu pomoci nebo něco zbrzdit, přičemž, bohužel, je zřejmější, co chce zbrzdit, než čemu chce pomoci.To , co se nyní děje na Středním východě, je dějinná událost, která tak či onak zasahuje svým významem celý svět. Masová vražda z 11. září 2001 "probudila spícího obra", jak se to stalo po Pearl Harbouru 7. prosince 1941. Evropa nepochopila co si uvědomila Amerika, že totiž stávající hra na mezinárodní pořádek není únosná. Během třínedělní ofenzívy v Iráku se nezhroutil jen Saddámův režim, zhroutila se i autorita OSN. Ukázalo se, že tato organizace stojí na falešném předpokladu "rovnosti států" a že takto postavená organizace má jediný nepopiratelný efekt: legitimizuje zločinné režimy a pomáhá jim přežít. Tato hra zřejmě končí a na scénu se vrací čistě mocenská politika. Stokrát se nám to může nelíbit. Stokrát nás to bude šokovat. V mnoha ohledech to bude horší a krutější svět, ten do kterého vstupujeme. Ale asi v něm bude méně přetvářky a méně alibismu.

Klausova pozice "s nikým nikam nikdy o ničem" je nečitelná a dlouhodobě neudržitelná. Opakuji, že je brzy na hodnocení, ale zatím se nezdá, že by Klaus touto pozicí pro naši zemi získal jediného přítele navíc. Spíše naopak.

RODINA A PŘÁTELÉ: Cesta na sever
Po celou - právě naštěstí uplynulou - dobu zimní post-zimy jsem cítil motocyklový absťák. Nastartoval jsem Sůzu (=motocykl Suzuki) až v sobotu. Cíl - přátelé Svoreňovi, bytem v Chomutově.
Na sever od Prahy.
Mizernejch 80 km. Ale na sever.
"přijeď, skvělej nápad, jseš tu za chvíli, stavíme na kafe..." hlaholilo sluchátko mobilu, když jsem jim oznámil svůj nápad.
Vyjel jsem za příjemného slunečného počasí. Jarní vánek se mi vloudil pod přilbu a čechral zbytky kadeří. Někde u Slaného se mi začalo zdát, že mě čechrá nějak moc a v úrovni Loun mi bylo jasné, že do té zatracené přilby souká a že by bejvalo bylo lepší, kdybych si natáhl jedno triko navíc.
Nebe se zatáhlo šedou roletou. U silnice se objevil sníh. Směřoval jsem dále na sever. Sněhu přibývalo. Děti si stavěly sněhuláky a přes silnici vedly koulovou bitvu. V jedné vesnici vytahovali smrtku z potoka, omlouvali se jí a lili jí do hlavy rum. U pumpy mi nabízeli, že jako pozornost podniku mi namontují na pneumatiky brusle.
Dojel jsem do Chomutova. Zastavil jsem před domem mých přátel. Sňali mne z motocyklu a odnášeli do domu, jako když v Hvězdných válkách nesou Hana Sola. Indiáni oživovali zmrzlé Indiány tím, že je zavřeli do rozpáraného břicha bizona. Nevím, co se mnou udělali Svoreňovi, je fakt, že časem mi rozmrzla víčka a opět jsem viděl ven.

Náhled optimisty: Praha leží na jih od Chomutova, pojedu do tepla!
A jsem tady, v Praze, píšu, rotvajler Bart mě hřeje u nohou.
Nějak mě svrbí prsty. Asi se projedu na motorce. Vydám se na Západ, za kamarádem Ivanem Gentlemanem Strakou. Když jedete po rovnoběžce, nemůžete nic zkazit. Jste pořád na stejném.