Hoří! kontra Čas blbých žvástů
České Švýcarsko trpí lesním požárem. Pach spáleniště dolehl až k nám do Zvole – a v Praze ho cítili ještě víc. V médiích opět sledujeme heroický zápas profesionálů proti následkům… činnosti neznámého imbecila. Ten podle předběžných zjištění rozdělal v lese oheň a ten se rozšířil tak, že postupně zachvátil tisíc hektarů. Báli jsme se o osud unikátní přírodní památky, Pravčické brány, chválabohu přežila, dokonce ani není očouzená, stromy kolem ní nejsou ohořelé a v pořádku je i přilehlý zámeček Sokolí hnízdo. Požár se hasí i letecky, pomáhají piloti vrtulníků z Polska a dvě speciální letadla z Itálie, nabírají vodu v jezeře Milada (součást rekultivace stejnojmenného hnědouhelného lomu). Obdivuhodné výkony.

Je to podobné jako při jiných pohromách, kromě požárů to jsou nejčastěji záplavy. Nasazení, profesionalita, obětavost. To kontrastuje s výkonem našich politiků. Andrej Babiš se vykašlal na práci pro niž byl zvolen a objíždí republiku se žvástem ZA BABIŠE BYLO LÍP. Samozřejmě, že do roku 2019 bylo líp, za Babiše a před tím za Sobotky a před tím za Rusnoka a před tím za Nečase, prostě – bylo rok od roku líp a pak přišel covid a po něm válka a všechno se podělalo. Je extrémně pitomé se dnes odvolávat na to, že bylo za někoho líp.

To horší je dnes inflace, růst cen. No a slyšíme zase jiné pitomé žvásty, že za inflaci může Babiš. Vždyť je to jenom dva roky, pan Fiala předpokládá, že máme tříminutovou paměť jako domácí myši, a že si tedy nepamatujeme, jak vehementně opozice tlačila na Babišovu vládu, aby pomáhala, aby ládovala peníze pekařskou lopatou, naskákal z toho deficit, navíc Fialovou zásluhou se zrušila superhrubá mzda a rozpočet dostal ránu sto miliard napořád, a dnes má tato ječící Fialova vláda deficit nemlich stejný, jako měla ta Babišova.

Les hoří, lidi se s požárem rvou, ale tihle žvanit nepřestanou a nepřestanou!

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Vítači

Pejskoví vítají všechny návštěvy, Přišel Knébl cvičit, štěkali. Přišel pan topenář opravovat kotel, štěkali. Ale ne moc a ne dlouho a hlavně – neskáčou na návštěvu. Tohle jsme je odnaučili už jako štěňátka.

Nicméně, o čem se chci zmínit: návštěva přijde k vrátkům, je poučena, že si má sama otevřít. Za vrátky stojí dvé psů. Návštěva se ptá – a nezdrhnou?
To je právě ono. Nikdy nezdrhnou. Stalo se nejednou, že jsme je zapomněli za vrátky, někdy docela dlouho. Nikdy nevzaly dráhu. Seděly u vrátek, žalostné, odevzdané osudu.

Ono taky, kam by utíkaly, co jim u nás chybí, hajzlyním?

Čtěte neff.cz.