Záhady a nezáhady
Celý život píšu sci-fi, ale tohle by mě nenapadlo napsat. Že se za vojenské fiasko Ruska zasloužil nějaký pan Beseda, tedy generál tajné služby FSB (nástupce KGB). Ten že nafasoval prachy v řádu miliard (2,6 za poslední měsíce) aby zařídil vlídné přijetí ruské armády na Ukrajině, prachy ukrad a toho času je ve vězení. Historka je to šílená, berme na vědomí, že v dnešní době je třeba zacházet s informacemi velmi opatrně, ať přicházejí z kterékoli strany. O výměně ruských generálů se ale psalo už dřív a zdá se, že je pravda, že velení nad útokem proti Ukrajině převzal generál Alexandr Dvornikov se zkušeností ze Sýrie.

Není to jediná těžko uvěřitelná historka z těchto hodin. Ke kuriozitám patří i návštěva rakouského kancléře Karla Nehammera u Vladimíra Putina. Komuniké žádné, podle kancléře byl rozhovor „velmi přímý, otevřený a tvrdý“. Což by naznačoval, že dostal nafackováno, pokud ovšem se k Putinovi ocitl dost blízko – a to se nedaří hned tak někomu. Tady si nemusíme lámat hlavu jako v předchozím případě, jestli je to pravda. Nehammer zřejmě u Putina opravdu byl. Záhada leží jinde: proč tam lezl? Potlesk německého patolízala Scholze naznačuje, že tam byl škemrat o plyn, závislost si Rakousko i Německo vykoledovalo pod praporem záchrany světa přechodem na zelenou energii, ale protože žádná není, musí to být plyn. Přeháním jen málo, v rámci expresivní zkratky.

Včera jsem tu psal, jakpak se asi zachová Andrej Babiš k projektu zřízení stálých instalací NATO na našem území. Andrej naslinil prst, zjistil směr větru a už má pevné stanovisko: jsou zbytečné. Truchlivě se k němu řadí i Ivan Bartoš za Piráty. Rýsuje se hlavní téma nastávající prezidentské kampaně. Slogan pro Babiše, Bartoše, socialisty – a další se přidají: NATO nás chránit smí, ale jen jako host!

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Kdo rozkousal koberec

Máme v předsíni těžkotonážní koberec. Pěkně tlustý a hrubý. Pejskové se na něm rádi válí, drbají si záda. Nora to dělá při odchodu na snídani, Gari o něco později, když si jdu do šuplete pro fusekle a slipy.
To se děje každý den, rok za rokem.
No a předevčírem, se Ljuba vrátila z práce a vidí, že roh koberce je ožižlaný. Jak se to stalo? Filmová přehrávka mi svištěla před vnitřním zrakem. Celé dopoledne jsem psal, Gari s Norou mi asistovaly. Pak oběd, procházka, byl jsem dole v obýváku… Gari tam nebyla. Je to jasné.
Jenže je známo, že psa musíte kárat při činu a bezprostředně po něm. Má krátkou paměť. Ječet na něho půl dne po činu nemá smysl. Takže to prošlo v klidu.

Až ráno jsem si šel pro slipy a fusekle do šuplete a přišla Gari si drbat zádíčka. Ukázal jsem na ožižlaný roh a přísně pravil, kdo že tu udělal. Následovala klasická etuda na téma provinilý pes: hlava až k zemi, nahrbený hřbet, plíživá chůze pryč.

Pamatuje si moc dobře, bestie, a chápe všechno, co se jí říká!

Čtěte neff.cz.