Tak tedy vskutku žaloba
Premiér čekatel Petr Fiala pohrozil v televizi prezidentu Miloši Zemanovi kompetenční žalobou, pokud nejmenuje navrhovanou vládu en bloc. Dá se to číst jedině tak, že jsou kostky vrženy a že se Fiala vzdal naděje na dohodu. Když žalobou hrozil Marian Jurečka, vypadalo to na úlet a takto jsem to zde komentoval co je Lipavský zač . Jenže od té doby uplynul nějaký čas a v tom čase vystoupil problematický adept Jan Lipavský na veřejnosti a veřejnost užasla, za koho bude Fiala lámat kopí.

Čistě formálně má pravdu a bylo by divné, kdyby mu ji Ústavní soud nepotvrdil. Podle ústavy prezident jmenuje, nikoli schvaluje. Chyba se samozřejmě stala už tím, že Fiala přistoupil na nedůstojnou grotesku před akváriem v Lánech. Ovšem zjevně největší chyba se stala, když pirátům připadlo ministerstvo zahraničí a když už se to stalo, že Fiala nedokázal Barošovi vymluvit Lipavského do role ministra.

Kdo se musí válet smíchy je Andrej Babiš. Byl v podezření, že se pokusí hodit do předání vlády vidle, byly teorie, že ve spolupráci se Zemanem to doklepe minimálně do konce Zemanova prezidentování. Naopak se stalo to, že prohru uznal, nabídku na sestavení vlády odmítl a dává najevo, že potíže dělat nebude. Co s tím? Zachránit by to mohl Ivan Bartoš, kdyby Lipavského kandidaturu stáhl. Nebo kdyby sám Lipavský uznal, že se plete do něčeho, na co absolutně nemá. Nebo kdyby se piráti rozhodli odejít do opozice. Nebo… Konec konců, jak víme z prvního veřejného vystoupení toho mládenečka, všechno je lepší než Lipavský v Černínském paláci.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Bestie jedna mazaná

Ljuba napekla perníčky, ozdobila je a mně přidělila úkol způsobit, aby je Gari nesežrala. Problém je v tom, že zdobení perníčků je lepkavé, perníčky se zdobí jakousi směsí cukru a bílku a trvá to nejméně dvanáct hodin, než to uschne natolik, aby se perníčky mohly skládat do krabic na sebe, aniž se slepily.

Ne, Gari je nesežrala. Uhájil jsem je. Ale snadné to nebylo. Vše vrcholilo večer při poslední procházce. Zavelel jsem „jdeme nahoru, jdeme spinkat“. Gari vyrazila vzhůru po schodech, já popadl Noru (musíme ji nosit do patra) a nesu ji vzhůru, dorazím na podestu, načež ta bestie Gari se otočila a běžela sežrat perníčky zanechané schnout na kuchyňském stolu. Ona si spočítala, že mám Noru v náručí, že se hned tak nevrátím a že stačí vyluxovat… dva: Pět? Deset perníčků?

Zařval jsem a vrátila se. Perníčky zachovány. Příště… bude rychlejší.

Čtěte neff.cz.