Sto dní bez hájení
Nastupující vlády mívají sto dní hájení, přinejmenším ze strany seriózních médií. To proto, aby mohla předvést, co zamýšlí a jakými kroky zahájit realizaci toho zamýšleného. Tato vláda Petra Fialy je možná sto (možná víc) dní do ustavení, bude záležet na tom, zdali je odhodlaná vejít do Strakovky zpříma, anebo do ní zacouvat po kolenou, prdelí napřed do dveří, s úklonou směrem k Hradu (tedy Mynářovi a Nejedlému). Zatím pilně pracuje na svém znemožnění. Budoucí ministr zdravotnictví Válek nás svými projevy ujišťuje, že je z jiného těsta než portugalský ponorkový admirál Henrique Gouveia e Melo (viz), který vede zemi skrz covidovou bouři železnou rukou. Už má svůj první skandál, solární malér budoucího ministra Věslava Michalika (znám ho jako skvělého starostu Dolních Břežan) a stačila už získat kádrovácký nádech: Pětka nechce připustit ve sněmovně místopředsednické křeslo pro Okamurovo desetiprocentní SPD a hlavně kádruje, koho smí ANO nominovat na místopředsednické křeslo z pozice nejpočetnějšího poslaneckého klubu. Místo šestého místopředsedy zůstalo neobsazené, stoosmička bojkotovala nominovaného Radka Vondráčka.

Stoosmičce se Vondráček nelíbí, jelikož navštívil Zemana a v zasedacím sále hrál na kytaru. Možná vadilo i to, že v roli předsedy dolní komory byl schopný a kompetentní. Bude následovat volba třetí a ANO pravděpodobně opět navrhne Vondráčka, jelikož na to má právo.

Bude se v opačném gardu zrcadlit jiná situace: Petr Fiala si pravděpodobně masíruje svaly na střet s Milošem Zemanem, aby mu vnutil pirátského ministra zahraničí Lipavského (Lipavský, ostatně jako celí Piráti, je neštěstí chystané vlády). Fiala má na Lipavského v Černínu stejnou úroveň nároku, jako ANO na Vondráčka v místopředsednickém křesle. Kádrováka a biřice hraje v jednom případě stoosmička honosící se šlechtickým titulem demokratická, kádrováka a biřice se chystá sehrát Zeman, jemuž demokratická Pětka vytýká absenci smyslu pro demokratickou kulturu.

Na celém případu je zarážející naprostá zbytečnost a samoúčelnost tohoto šprajcu, který nikomu nepřinese ani náznak jakékoli výhody. Snad kromě pocitu my jsme ti pašáci.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Malý velikán

Postavil se mi na lesní cestě, rozkročený, hlubokým hlasem vrčel. Hrozivost snižovaly dvě průvodní okolnosti. Měl jedno ucho naruby a byl vysoký od země tak dvacet čísel max. Byl to jezevčík.

Všimly si ho moje holky a přiběhly mě zachraňovat. Garina na něho štěkla, jak má ve zvyku, když vychovává nezbedná psiska. Nora mě zachraňovala spíše z povzdálí. Co kdyby se ukázalo, že je zvětšovací?

Nebyl zvětšovací. Zůstal tím, kým byl. Malým statečným jezevčíkem s jedním uchem ohrnutým, na lesní cestě ze Zvole do Vraného.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz