Vláda až naprší a uschne
Je to hladce obrace. Andrej Babiš odmítl údajnou nabídku opakovaně sestavit novou vládu, písemně pak podal prezidentu Zemanovi demisi své vlády, to šlo hladce. Prezident Zeman ji přijal, taky hladce. Zároveň pověřil starou vládu, aby pokračovala v řízení státu, dokud nebude ustavena vláda jiná, pověřen Petr Fiala. To není ani hladce, ani obrace. Je to takové jakési interregnum.Kdy bude jmenována nová vláda? Zdánlivě by tomu nic nemělo bránit. Stojí za ní přesvědčivá většina 108 poslanců, má hotovou koaliční smlouvu a pravděpodobně i je domluvená na personálním sestavení. To není oficiálně veřejné údajně proto, aby nejdřív došlo ke konzultaci s prezidentem.

V tomto bodě to začíná být pořádně obrace. Údajně je třeba počkat, až převezou prezidenta z Vojenské nemocnice do Lán. Což může být až naprší a uschne, soudě z první zprávy vedené ÚVN a následného výstupu z konsilia lékařských kapacit. Přitom situace v zemi rozhodně není idylická. Epidemie nabývá už popáté na síle, stoupá inflace, je tu problém s cenami energií. To vše má být řešeno přes interregnum, jelikož hlava státu je fyzicky zhroucený alkoholik, který nemá dost soudnosti, aby uznal že v tomto stavu na výkon úřadu prostě nestačí.

Příliš mnoho nejasností. Jedno je ale jasné. Za pět dní tu máme 17. listopad. Stalo se tzradicí, že se při tomto datu konají veřejná politická vystoupení. Jistě stojí za úvahu, zda není na čase vyjevit vůli, co nastane, pokud si mstivý Putinův pletichář sehrát poslední odpudivé divadlo svého politického života.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Dnes ne o psech

Vracel jsem se z Břežan autem domů a kousek před Ohrobcem, padesát metrů před odbočkou na Lhotu, kolona aut náhle zastavila. Ani jsem nestačil začít litanii na téma „kerej blbec“, když se vše vysvětlilo: přes silnici přebíhalo stádo doslova tuctu divokých prasat. Běželo pěkně v indiánské řadě, kolmo na silnici a pak zahnulo ještě přes silnici do Lhoty a pokračovalo nějak k Zálepům. Byly tak dvě odpoledne, sluníčko.

Nechtěl bych je potkat v lese. Na druhou stranu uváženo, my se divočáků bojíme, ale v Africe jsou prasata bradavičnatá brána jako docela milé přátelské zvíře, třebaže jsou větší a jejich kly hrozivější než co nabízí naše černá zvěř. Proř to tak je nevím, každopádně ale eventuální přítulnost divočáků zkoušet nehodlám. Už proto, že před lety jeden takový rozpáral našeho Barta a udělal mu patnáct centimetrů hlubokou ránu (naštěstí se to smeklo po žebrech, takže Bartík to přečkal). Tak jsem nakonec přece jen skončil u psů (jednoho).

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz