Pekarová v čele sněmovny
Dáma v modré, Markéta Pekarová Adamová se stala předsedkyní dolní komory parlamentu volbou 102 poslanců poté, kdy plénum zbavilo možnosti protikandidovat Karla Havlíčka kvůli neslučitelnosti funkcí. Argument proti Havlíčkovi zněl, že se ministr nesmí stát předsedou sněmovny, přičemž Havlíček jsou dokonce dva ministři. On by se sice obou postů vzdal, kdyby byl zvolen, ale to byla zjevně nereálná konstrukce. Valnou část rozpravy zabrali Okamurovi poslanci, kterým se oprávněně nelíbí, že nemají možnost obsadit místo místopředsedy, třebaže za jejich dvaceti poslanci stojí půl milionu voličských hlasů. Komunisté měli svého Vojtěcha Filipa a místopředsednické pozici šestnáct let, straně s krvavou minulostí reprezentovanou agentem StB (krycí jméno Falmer) tedy bylo umožněno jít do vyšších pater, Okamurovi to umožněno nebude. Tak už to chodí, nacionalismus je vnímán hůř než internacionalismus, třebaže se ten internacionalismus týká hlavně Ruska a Číny.

Na druhou stranu, ona ta izolace extremistům prospívá. Komunisté začali novou éru politické existence, když je čerstvě zvolený prezident Václav Klaus pozval na balkón na zámku v Lánech. Pak to s nimi šlo s kopce a dnes nejen že nebudou mít místopředsednické křeslo,. Oni nemají žádné křeslo, nemají ani přístavek. O hlasitost se Okamuroa postará sám, v televizi je každou chvíli a má aspoň příležitost si stěžovat na cinknutou demokracii.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Dnes ne o psech

Vracel jsem se z Břežan autem domů a kousek před Ohrobcem, padesát metrů před odbočkou na Lhotu, kolona aut náhle zastavila. Ani jsem nestačil začít litanii na téma „kerej blbec“, když se vše vysvětlilo: přes silnici přebíhalo stádo doslova tuctu divokých prasat. Běželo pěkně v indiánské řadě, kolmo na silnici a pak zahnulo ještě přes silnici do Lhoty a pokračovalo nějak k Zálepům. Byly tak dvě odpoledne, sluníčko.

Nechtěl bych je potkat v lese. Na druhou stranu uváženo, my se divočáků bojíme, ale v Africe jsou prasata bradavičnatá brána jako docela milé přátelské zvíře, třebaže jsou větší a jejich kly hrozivější než co nabízí naše černá zvěř. Proř to tak je nevím, každopádně ale eventuální přítulnost divočáků zkoušet nehodlám. Už proto, že před lety jeden takový rozpáral našeho Barta a udělal mu patnáct centimetrů hlubokou ránu (naštěstí se to smeklo po žebrech, takže Bartík to přečkal). Tak jsem nakonec přece jen skončil u psů (jednoho).

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz