Za čtrnáct dní k urnám
Za dva týdny se budou konat volby, o kterých jsme ujišťováni, že jsou přelomové a že se v nich rozhodne o osudu republiky. Kdo sleduje média s překvapením zjišťuje, že v nich panuje naprostý klid. Nikde zmínka o tom, že je třeba vzepětí demokratické společnosti, aby se zabránilo oligarchické dvojici Babiš Zeman změnit náš demokratický stát v gubernii úpící pod knutou Vladimíra Putina. Vypadá to, jako by ty volby ztratily přitažlivost. Sázkaři sázejí na vítězství Babišova ANO. Sázení nerozumím, ale mám za to, že 1,11 není výhled na omračující výšku sázky. Zdá se, že nepomohla ani obnova policejní aktivity ve věci Čapího hnízda čtrnáct dní před volbami. Ani ten Čapák zjevně už nikoho nebaví. Milovníky nechutných senzací spíš potěší obnovený zájem o případ Dominika Feriho. Tak dlouho nic a čtrnáct dní před volbami se řeší, jestli si sundaval kondom nebo nesundaval. Ostatně soudím, že na vině jsou hlavně maminky, které málo svým dcerám říkaly: nelez s pány do ložnice a když tam vlezeš, tak se nediv. S volbami to nesouvisí, šťourání do Feriho případu se dá chápat jako zoufalý pokus o to, aby se něco dělo.

Ony ty zásadně důležité volby se budou konat v Německu tuhle neděli. Do čela se dere člověk, o kterým nikdy neslyšel průměrný Němec, natož pak průměrný Čech, soudí se, že kancléřem bude sociální demokrat Olaf Scholz, kdyby to vyhrála takzvaná pravice, byl by jím taktéž neznámá Armin Laschet. Sociální demokrat v čele Německa, to se můžeme těšit na tanec dobra!

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz A copak to tu máme

Ranní idyla, venku po několika pošmourných dnech svítí sluníčko. Sedím s Ljubou v obýváku, pijeme kafíčko a čteme si na svých displejích, co je dneska nového. Jsme jaksi v negližé, jak jsme vylezli z postele, krom nočního úboru ještě koupací pláště. Takže sedím takhle v křesle, nohu přes nohu, koupací plášť rozevřený. Sahám po šálku s kávou, je na stolečku vedle křesla. Sahám a strnu. Po kolenu mi leze sršeň.

Je to důležitý detail, že leze po kolenu. Mám docela jemné pyžamo, takže moje koleno je vzdálené od sršního žihadla… desetinu milimetru? Cítím,že se mi rosí čelo. Taky Ljuba si sršně všimla. Pomaličku slézal z kolena na stehno. Mířil k poklopci, tedy fakt skvělý nápad. No a situace si všimla i Gari. Hned se zaradovala, že se děje něco zajímavého. Copak to tu máme? Nějakého žlutého motýlka? Co když do něho rejpnu čumákem?

Zařval jsem a stáhla se. Dívala se na mě vyčítavě. Vždyť si jenom chtěla pohrát. No, dopadlo to dobře. Pomaličku jsem vstal a ulevilo se mi, když se nohavice pyžama volně spustily kolem nohou. Ljuba došla do kuchyně pro vařečku. Pomaličku jsem vyšel na terasu a pan Ljuba sršně vařečkou smetla.

A co Gari? No, omluvil jsem se jí, co jiného jsem měl dělat?