Malá a velká politika
Je to jistě dobrá inspirace pro Piráty vedenou Prahu: v Paříži zavedli třicetikilometrovou rychlost, jen na okruhu se bude smět jet rychleji. Ochrana klimatu dosahuje absurdních rozměrů. Poslouchejte vědce, vřeští Greta Thunberg, ale mezi vědce se nepočítají ti vědci, kteří problému rozumějí. Automobilový motor nemá optimální spalování při třicetikilometrové rychlosti. Jiný příklad: má velmi neoptimální spalování při startu, proto z vůle úřadu všechny novodobé automobily chcípnou na křižovatce a startují při rozjezdu. Co se třicítky týká, další argument je bezpečnost. Většina nehod se odehrává ve městech. Statistiky ale neudávají, kolik nehod se odehraje v rámci dosavadních rychlostních limitů. Ale s fanatiky nelze diskutovat. Zelená vlna je zjevně neodvratná, jako byla u nás po válce neodvratná vlna bolševismu: společnost musela padnout až na dno, aby bolševické pijavice setřásla – následky jsou trvalé. Totéž bude se zeleným běsněním. Lidé si ho přejí, myslí že elektřina vzniká v zásuvce a vědí, že nesmrdí.

Pokud jde o Piráty, tak příklad současné Prahy je pěkný argument, proč je nikdy nevolit. Zablokovaná doprava uzavírkami – a na nich se nic neděje. Jedete a vidíte maximálně nějakého Pepu opřeného o lopatu. Psal mi čtenář pan T.Č., že se v úvodnících zabývám velkou politiku, ale lidi zajímá ta malá. Pan T.Č. píše:
V Praze jsem nebyl skoro tří měsíce, byl jsem na chalupě v Jižních Čechách. Při návratu do Prahy mě překvapilo jak málo za ty tři měsíce postoupila oprava na Strakonické silnici v Praze. Ta stavba teď vypadala skoro stejně jako když jsem z Prahy odjížděl. V pátek dopoledne tam v úseku od Chuchle k Barandovskému mostu pracovali 3 dělníci a jeden bagr. Přitom středočeská hejtmanka tamtudy musí jezdit minimálně 5 x týdně. Sakra to je každému jedno, že je to tam každé pracovní ráno ucpané, a že tam tisíce lidí tráví zbytečně tisíce hodin ? To je prostě typická ukázka českého přístupu. Všechna povolení ke stavbě jsou určitě v pořádku, a to je jediné co naše úřady zajímá. Nevím, jak z toho ven, ale čím dál si myslím, že lidi na všechno serou a situace je podobná jaká byla před pádem komančů.

V tomto ohledu ne, že si to myslím, to je přece jasné, že je to přinejmenším stejné jako za komančů. A jsme u velké politiky. Naše současná vláda s tím nehnula, ať už proto, že nemohla nebo že nechtěla (ono to někomu vyhovuje, někdo na tom musí vydělávat, jinak by to nebylo možné). Věříte, že s tím pohne Bartoš? Nebo Fiala? Třicet let trvá situace zavedená za minulého režimu. Kdo to změní?
To by bylo téma pro volební kampaň.
Jenže do toho žádná partaj nepůjde, protože by se hned poznalo, že si jen kasala triko.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Milovník silných aromat

Každý pes je milovník silných aromat, nicméně Gari je speciální případ. S jinými pejsky sdílí nadšenou vášeň pro smrdutá aromata, nemusím to snad rozebírat. V tom si mohou s Norou podat tlapky. Nicméně jsem si nevšiml, že by třeba Nora vyhledávala aromata libá. Například nedaleko místa, kde ráno v lese cvičím, mají dřevorubci plácek a na něm řežou motorovkou klády na špalky a ty pak štípají na palivové dříví, na polena. Je po nich spousta pili. Voňavých pilin. Zatímco cvičím, Gari se rozkošnicky v pilinách provaluje, zatímco Nora sedí a vejrá a má starost, aby se mi něco nestalo.

Dnes ráno při návratu z procházky se Gari na chvilku zdejchla – vlezla pootevřenými dvířky na hřiště a vletěla na plochu, na které se sušilo seno. A zase ta rozkoš, zase zádíčka, zase tlapky ve vzduchu.

Kéž by tomu tak bylo vždycky… Čert sám ví, že tomu tak opravdu, ale opravdu vždycky není...