Je to jako válka
Všechny jiné zprávy jdou stranou vedle toho, co se stalo v oblasti Hodonína. Přehnalo se tu tornádo a následky připomínají to, co známe jen z televizních reportů ze vzdálených zemí. Urvané střechy, automobily odhozené na stěny sousedních domů. O pár metrů dál je klid. Jako kdyby se oblohou přehnal bombardovací svaz. Je to jako válka, jenom neumíme pojmenovat nepřítele. To proto, že není žádný nepřítel Je to příroda, ta si tu je a my, protože jsme se z ní vyčlenili, jsme jaksi přívažek.

Sedíme na boží dlani, říkalo se a třebaže se to už neříká, platí to dodnes. Veškeré naše pohodlíčko, považujeme ho za normál, je výsledek naprosto nepravděpodobné souhry okolností, na něž máme nulový vliv. Stačí pak jenom malé vychýlení. Někde unikne virus netopýra. Jinde nastane přechod teplot a přižene se tornádo do míst, kde o něm nikdy ani neslyšeli. Všechno se může stát.

Pohodlíčko je pryč. Je třeba čelit nepřízni. Zpráva o tom, co se na Hodonínsku vlastně stalo, je příliš čerstvá, nicméně se dá čekat pomoc, solidarita – a je to tak dobře. Vždyť právě ze vzdoru proti nepřízni okolností vzniklo to, co se teď snažíme oslabit a zničit. Jmenuje se to civilizace.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Zase na veterině

Opět Garina – celý den všechno v pohodě, už dlouho nekulhá. Až odpoledne jsme si všimli, že nějak divně mžourá, měla zalepená očíčka. Takže na veterinu, dostala tak kapičky, injekci do kožichu a ujištění, že se to spraví.

Gari je úžasný bezproblémový pacient, nevzpouzí se, neprchá z ordinace. Museli jsme nějakou dobu čekat, jiní pejskové si sednou nebo lehnou. Gari ne. Stojí. A když to jen trochu jde, stojí hlavou k východu. Tím dává najevo, co si o celé proceduře myslí.