Nacionalismus naruby a Dejvice bez stěhováků
Alexandr Mitrofanov soudí ve svém komentáři na Novinkách, že Kreml poté, co se velvyslanec Pivoňka zúčastnil přehlídky na Rudém náměstí v Moskvě, se může uklidnit a zařadit Česko zpět mezi uřvané trpaslíky s lokajskou povahou (zde) Není zcela jasné, mezi jaké trpaslíky s lokajskou povahou má Česko Kreml zařadit. Kromě velvyslance Pivoňky přihlíželi vojenské parádě ambasadoři Belgie, Bulharska, Chorvatska, Dánska. Finska, Irska, Itálie, Lucemburska, Německa, Polska, Portugalska, Rumunska, Řecka, Slovenska, Slovinska a Švédska, pokud jde o členské státy EU. Kypr, Rakousko a reprezentace EU vyslaly chargé d´affaires, absentovali kromě pobaltských diplomatů jenom Španělé, a jestli tam byl Holanďan se jaksi neví. Každopádně je to tedy s tím zařazením mezi uřvané trpasličí lokaje hodně přestřelené. Ono se vůbec hodně přestřeluje v žurnalistice i politice. Je pozoruhodné sledovat, jak na SeznamuZprávy se usilovně snaží ukuchtit nějaký oběd ze spálené polívky, kterou navařil Janek Kroupa, když naskočil - zřejmě – na provokaci ruských mistrů informační války, a udělal humbuk kolem očividného podstrčeného nesmyslu, že ministr vnitra se chystal ututlat vrbětickou kauzu výměnou s Rusy za Sputnik a místo setkání Biden-Putin.

Jsou to dva příklady žurnalistiky založené na zaslepeném ideologickém fanatismu. Základem nového náboženství je Antibabiš. Však taky Alexandr Mitrofanov musí na téma „střet zájmu Andreje Babiše bortí zbytky demokratického systému v Česku“ vyplodit týden co týden svůj autorský komentář. Tentokrát ho přisolil taktéž povinným antičechismem. Čím hnusnější plivanec, tím jasněji plane srdce. S pohrdáním Čechy jsem se u Rusů setkal během života nejednou. Máme tedy lokajskou duši. Je kupodivu, že čtyřicet tisíc Rusů volilo trvalé bydliště mezi českými lokaji, místo aby zůstali doma. Ono je to asi tím, že v moderních dějinách dostali Rusové dvakrát historickou šanci ustavit demokratický režim, poprvé zkraje roku 1917 a jak to dopadlo, víme. Podruhé to bylo v roce 1989 a létech následujících, vidinu demokracie nejdřív naboural opilec Jelcin a definitivně ji pohřbil plukovník KGB Putin, když vybudoval strnulou kleptokracii s nátěrem zdánlivých demokratických institucí, odsouzenou ke katastrofální krizi, až Putin z těch či oněch důvodů zmizí z vrcholu moci a začnou se rvát pretendenti nástupnictví. Oni sice nejsou lokajové jako Češi, ale nějak se to vždycky semele tak, že se ocitnou v otroctví a zřídí si lágry na Sibiři. Zvláštní lidé. Takže nakonec je mezi těmi českými lokaji v trpasličím státě líp než doma.

Bylo by dobře zanechat nacionalistických výlevů (stejně jako BLM je rasismus, je i tento „antinacionalismus“ taky nacionalismus – jakmile se nálepkuje, paušalizuje, kádruje a sumárně hodnotí, je to nacionalismus, panu Mitrofanovi by o českých lokajích mohl vyprávět Heydrich, ten měl těch argumentů habaděj, než ho českoslovenští vlastenci dostali). Tady jde o to vládu spíše podržet než podrážet nesmyslnými útoky na téma vlastizrada – aby skutečně vypakovala zbytek špiónského hnízda z ruské ambasády v Praze. Nějak se o tom přestalo mluvit, žvaní se o vlastizradě, ale já bych raději viděl v Dejvicích stěhovací vozy.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Zatracená zima, pardon, vedro!

Je to jak u blbejch. Na loučce u vrbiček, kde s Ljubou sázím stromečky a staráme se o trávu, jsem chtěl zřídit lavičku. Vysadili jsme tam dvě lípy, jsou jak za groš kudla, ale vyrostou a mezi ně služí lavičce. Ljuba tam nechala dovézt dvoumetrový peň a šlo to to ho usadit. V zimě a dešti, ani náhodou. To jsem si říkal v březnu, v dubnu, v květnu… ještě v neděli...v pondělí jsem se do toho dal a ono bylo vedro a ze mě lilo, zatracený vedro!

A co pejskové? Jak mi pomáhali? Prosím vás, nejsou padlí na hlavu, aby s takovém pařáku strkali čumáky ven!