Start do nové restrikce
Jsme na startu nového lockdownu. Ten úplně první nastal 13. března, do výročí zbývají necelé dva týdny. Počet nemocných tehdy? Plných 142 (sto čtyřicet dva). V tabulce MZ je k 27. únoru uvedeno 148 tisíc. Počet tedy stoupl tisíckrát, pěkný výkon za cenu ohromného úsilí, multimiliardových propadů a dvaceti tisíc mrtvých. Zásadní politická debata se teď vede kolem toho, zdali je spravedlivé a rozumné, že vláda omezuje obyvatelstvo a služby, kdežto průmysl nechává v klidu. Přitom je zjištěno, že nákaza se šíří právě v průmyslu a v rodinách. Zavřít podniky? Sociální demokrati jsou pro, Babiš proti – což nic definitivního neznamená při jeho pružnosti zásad.

Lockdown je vyhlášený na tři týdny, pak se prý bude rozvolňovat. Věřit tomu může jenom beznadějný optimista. Od konce ledna jdou počty nahoru, překonaly říjnovou špičku a i kdyby mělo všechno jet stoprocentně, pozitivní změna by měla přijít nejdřív za čtrnáct dní. A znovu, ve stoprocentní úspěch může věřit opravdu jenom ten už citovaný nešťastník.

Na jaře to fungovalo, protože se lidi báli nemoci. Teď hodně záleží na tom, zdali se budou bát policie. Ta zatím zastávala politiku přísné neutrality. Teď má být posílena armádou, v první půli týdne chce být benevolentní, pak má nastat režim jako řemen. Poslal mi pan .K. takový jídelníček pokut z Izraele. Ano, Izrael,, náš vzor… jeden šekel šest pade, račte sumy násobit:

Postihy a pokuty (1 NIS = 6,53 Kč)
Provozování místa v rozporu s vládními předpisy – až 10 000 NIS
Umožnění vstupu osobě, která není očkována, do zařízení vyžadujícího zeleným pasem - 1 000 NIS
Nevyvěšení označení zeleného pasu - 3 000 NIS
Pro nákupní střediska – nemá dost hlídačů dodržování nařízení - 5 000 NIS
Pro nákupní střediska – umisťování jídelních stolů nebo nebránění v přístupu k nim - 5 000 NIS
Pro nákupní střediska – umožnění provozu stánků s potravinami - 2 500 NIS
Pokud není umístěna cedule připomínající návštěvníkům, že nemohou jíst na místě - 5 000 NIS
Pokuta za to, že se někdo zdržuje bez zeleného certifikátu na místě, kde nesmí být: 1000 NIS
Falšování zeleného certifikátu (např. v tištěné podobě) je trestný čin s trestem až odnětí svobody.

Na to ovšem musí mít policii schopnou pokuty vymáhat. Na to si vzpomínám, co mi před půlstoletím vyprávěl můj nadřízený na vojně, jako to bylo za Slovenského štátu, jak cikáni bědovali: Keď bol Beneš masarykom, žanári len písali, keď je Tiso masarykom, žandári nás bijú!
No, naši žandári by nás bít zrovna nemuseli, ale u len písání by taky zůstávat nemuseli.

Zeman opět na koni
Prezident se objevil opět v televizi a zaútočil tam na ministra zdravotnictví Blatného, hned v souvislosit s tím, jak doporučoval ruskou vakcínu Sputnik a sliboval, že v září bude po epidemii. Co to má znamenat? Vysvětlení prosté. Ministr Blatný trvá na tom, aby Sputnik schválila evropská agentura. Proto ho chce Zeman nechat vyhodit, stejně jako chce vyhodit plukovníka Koudelku z BiS, protože šlape na paty ruským špiónům. Zeman si přeje ruskou vakcínu, aby si Rusové mohli hrát na zachránce Čechů před pandemií a neschopnou EU, která zklamala v dodávkách materiálu pro vakcinaci. Kdežto Rusové, moloďci… nezklamali v roce 1945, nezklamali v roce 1968 a pomohou potřetí v roce 2021!
S těmi pomocemi... Není pravda, že vakcína je nepolitická. Všechno je politické. I pomoc německých lékařů a nemocnic. Vzpomenete si, až přijdou zase na řadu kvóty na přijímání migrantů. Pak se ukáže, jak politická byla ta „nepolitická“ zdravotní výpomoc, a jak prozíravé bylo zdráhání české vlády. Nevydrželo. Ale obezřetnost vůči ruským námluvám by mohla vydržet, tím spíš, že se nám vakcína AstraZeneca válí v magacínech.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Poslední výlet

Na tři týdny minimálně máme po žížalkách čili po výletech. Tak naposled jsem o víkendu s pejskem a vnučkou navštívil oblast Strže u Staré Hutě, to místo, kde měl své poslední odpočinkové sídlo Karel Čapek. Je tam krásná příroda kolem říčky Kocáby. Ta říčka je teď po zimě pěkně rozvodněná. Vydali jsme se po jednom takovém okruhu, už jsme ho jeli i na kole, ale…
Od té doby je lávka přes Kocábu hodně vachrlatá a Nora pořád nemá v pořádku tlapky a já jsem definitivně pozbyl vlastností provazochodce. Takže: došli jsme k lávce. Dominika mi pomohla naložit Noru do náruče (výsledek: zablácené džíny), opatrně jsem se otočil a když jsem viděl pod sebou Kocábu přeměněnou v Niagaru, otočil jsem se zpátky a předal Noru zase vnučce.

A co Gari? Ta lítala přes lávku sem a tam a radila a měla plno nápadů, jako že pojďte, vždyť to nic není, a na druhé straně je to mnohem lepší.

Vrátili jsme se stejnou cestou, kudy jsme přišli. Příště bude lávka opravená a Kocábu půjde přebrodit a vůbec, všechno bude super..
Věřme tomu.