Einsteinův mozek
Nepotřebujete mít kapacitu Einsteinova mozku pořád, dokonce ani ne moc často. Někdy ano. Taková situace nastala teď, bez takové kapacity se ztratíte. Dle návrhu 63 senátorů zrušil Ústavní soud omezení pro maloobchod a služby, kvůli nedostatečnému zdůvodnění. A teď bacha, musíte mít ten mozek. Jedná se o omezení, vyhlášená v souladu s nouzovým stavem, který ale přestal platit minulou neděli, protože jeho prodloužení nepodpořila opoziční část poslanecké sněmovny. Stalo se tak nakonec proto, že si to přál pan Okamura. Následně pak hejtmani, z větší části příslušní k opozičním stranám čerstvě zrušivším nouzový stav, prosadili obnovu nouzového stavu, protože se obávali, že by se jim to v krajích všechno podělalo a lidi by řvali na ně a ne na poslance ve sněmovně na Malostranském náměstí v Praze. Výnos Ústavního soudu tedy neznamená, že by se všechno dneska otevřelo, třebaže si to velmi hlasitě žádá senátor za Piráty pan Lukáš Wagenknecht, pamatujte si to jméno. Nouzový stav platí, opatření také, ale je to jiný nouzový stav než byl ten, než ho poslanci zrušili a hejtmani si vyžádali nový. Kdy tedy bude otevřeno? To nikdo neví. Tuhle neděli totiž skončí hejtmany vyžádaný nouzový stav a měl by platit pandemický zákon, ale ten zůstal viset v senátu, že prý je ušitý horkou jehlou. Takže v neděli budeme zhruba v tom stavu, jako když z návodu pana Okamury poslanecká sněmovna zmužile ten původní nouzový stav odmítla.

Nyní nastává fáze, kdy se ukáže, zda disponujete kapacitou Einsteinova mozku: tušíte, co bude příští pondělí?

Jestli to netušíte, tak to jsme dva. Pro uklidnění ale prozradím, na co nepotřebujete kapacitu Einsteinova mozku.

Ústavní soud, jak to tak vypadá, už neposuzuje jenom soulad s ústavou, on zkoumá míru vysvětlenosti vládních usnesení. Jelikož podle Ústavního soudu vláda vše nevysvětlila řádně, iracionálně zasáhla do základního práva svobodně podnikat. Iracionálně, to znamená mimo rámec rozumového výkladu.

Jelikož nevím, co bude v pondělí, nemám Einsteinův mozek. Nicméně chápu, proč vláda – uvedu příklad – zamázla chod kadeřnictví a umožnila prodej střeliva. To je ostatně často uváděný příklad. Ten důvod mi připadá zcela racionální. Cílem významné části vládních opatření je omezení kontaktu osob. Když tedy jde myslivec do krámu a koupí krabici patron a odejde, aby v následujících dnech plnil své poslání střílet v lese divočáky, je zdrojem menšího zdravotního rizika, než když je v kadeřnické oficíně naštosováno v křeslech a každý tam sedí… hodinu? Ani to nevím, protože vlasy mi stříhá žena mašinkou.

Takže, sice nevím, co bude v pondělí, a na to bych Einsteinův mozek potřeboval, ale předpokládal bych, že rozdíl mezi krámem na střelivo a kadeřnictvím pochopí každý blbec.

Zdá se ale, že to Ústavní soud vidí jinak.

Ústavní soud je v poslední době hodně aktivní. Jsou debaty o tom, zdali je to třetí komora parlamentu. Tou byl tak trochu vždycky. Když teď ale posuzuje míru pochopitelnosti a z ní odvozuje soulad s ústavou, možná by se věci zjednodušily, kdyby se z něho rovnou stalo ministerstvo. Kdyby tento úd moci soudní vplynul do moci výkonné – fakticky už to dělá, mohlo by se to stvrdit institucionálně.

Podle dosavadních výsledků jeho činnosti, viz jeho výkon s odstřelením volebního zákona před volbami, by se mohl předělat na ministerstvo.

Byli bychom první stát na světě, který by se mohl pyšnit renomovaným a zkušeným Ministerstvem chaosu. Ono se to zcela určitě nestane, ale… není vám divné, že naši sousedé kolem nás zavírají hranice?

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Poprvé na sluníčku

Zima odešla jak přišla. Už bylo pár slunečných dnů, ale tenhle pondělek byl u nás ve Zvoli odpoledne se sluníčkem a bez větru. Byl jsem na vážkách. Mám si uvažit kafe a vzít si ho naa terasu? Co když mi bude zima? Bude to potupná kapitulace.

Zkoušel jsem to tedy možná až moc opatrnicky. Sedl jsem si na židli, podstavil ji ke stěně, ta přece jenom hřeje. Přišla Nora a divila se, co tam dělá. Pak šla po svých, musela zkoumat, zdali se v křovinách neskrývá vlk nebo co. Pak se vyřítila Gari. Celá nadšená se mi vrhla na klín.

A co kafe? Nebude? Mohla bych ho převrhnout!

Až příště, Gari. Však se dočkáš.