Jak s rourou
Plynovod Nordstream 2 je před ukončením a Němci, kteří zařízli jadernou energetiku, protože se bojí vln tsunami, se těší na zemní plyn – jakkoli to je divné, protože zemní plyn není zrovna nejzelenější palivo. Proti dokončení brojil Donald Trump a jeho nástupce Joe Biden se na věc dívá stejně: Norstream 2 je pro Evropu špatný.

Argumentaci by měl přesvědčivější, kdyby Amerika nenabízela Evropě břidličný plyn, pravda za více peněz, ale očištěný od ruského vlivu. Pro Nordsteam 2 horují vlastně jenom Němci. Ukrajinci zuří, Poláci jsou proti, nevrlí jsou Francouzi. Kdyby ale Německo teď nechalo rouru rourou na dně Severního moře, prokázalo by takřka psí věrnost Americe za to, že nad ním před pětasedmdesáti lety vyhrálo válku a pak mu velkoryse (nejdřív jen západní části) pomohlo vrátit se k dominanci nad Evropou. Udělá to Německo? Bude to zajímavé střetnutí, protože Američané sankcionují firmy účastné na projektu a to může i bolet. Německo může těžko couvnout, protože se svou energetickou sebevraždou došlo příliš daleko. Kdyby se připravilo o zemní plyn, který mu poskytne aspoň oddychový čas před tím, než zelení fanatici sebevraždu dokonají, kolaps by nastal o deset, nejdéle dvacet let dříve, než k němu dojde. Pokud se zelená horečka dengue neunaví a Němci dojdou k závěru, že Hessensko a Bavorsko vlnami tsunami zas tak moc ohrožené není, jak se domnívá paní Merkel.

Jiná věc je, že svým vlivem Německo, potažmo Evropu jako takovou ohrožuje víc Turecko než Rusko a že ho (ji) ohrozí v podstatě každý, kdo si houkne, protože Evropa včetně Německa je zcela bezbranná. Mluvte tiše s velkým klackem v ruce, radil Theodore Roosevelt, americký prezident o dvacet prezidentů zpátky. Evropané včetně Němců hodně žvaní, ale v ruce mají nanejvýš ukazovátko – na poučování těch s velkým klackem, kteří ale o poučování vůbec nestojí.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Zima skončila

Patnáct stupňů mínus? Kdepak ty včerejší mrazy jsou. Ze sněhu se stává čvachtanice a končí slastné časy, kdy po návratu z procházky nemusím pejsky hnát do sprcháče v garáži. Zimu jsme přečkali bez úhony, snad jen Gari si uhnala bolavou tlapku, už po kolikáté. Polštářek na prstíku jí praskl nebo si ho rozřízla o led, ani čerti nevědí a těch je kolem ní hodně, jak s ní šijou. Doma se chová jako chromajzl, venku lítá, až jí sníh pod tlapkami víří: teď už to začíná být voda. Zima ladovského typu to byla krátká, ale díky za ni, naposledy byla taková snad před deseti lety. Což pamatuju já, pejskové nikoli: pro ně to byla zima absolutně nebývalá a unikátní.
Užili si ji.