Co se to děje
Zatímco máme zamotanou hlavu dalším setem koronavirových omezení, prezident Miloš Zeman odpálil další petardu. Připoutal pozornost na chystané plenární zasedání Ústavního soudu. To má projednat žádost 21 senátorů z roku 2017 (jádro STAN s podporou lidovců, TOP 09 a některých nezávislých) zrušit volební systém do sněmovny. Návrh upozorňuje na disproporce, které vznikají jednak různou velikostí krajů a jednak přepočítáváním hlasů podle d´Hondtovy metody. Výsledkem tohoto souběhu je, že kupříkladu ANO stačilo 19 tisíc hlasů na získání jednoho mandátu, kdežto STAN potřeboval skoro 44 tisíc, v krajním případě. To vypadá jaksi šíleně, věc je ale složitější. Ta d´Hondtova metoda má výslovně zvýhodnit větší politická uskupení právě proto, aby bylo možno vytvořit funkční vládu. Přináší tedy prvek většinového systému, ve kterém vítěz bere vše: zde nebere vše, ale má výhodu.

Nicméně budiž, lze proti tomu mít námitku a 21 senátorů ji na ÚS podalo. Před třemi lety.

Miloš Zeman namítá, že jsme v předvolební době, neboť on sám parlamentní volby už vyhlásil. Upozorňuje na nebezpečí situace, kdy by Ústavní soud skutečně do volebního zákona zasáhl – a fakticky by ho tedy zrušil uprostřed předvolebního procesu. Opravdu se nedá čekat, že za situace v jaké se parlament s oběma svými komorami nachází by se shodl na novém volebním zákoně nebo na nějaké funkční a obecně přijatelné novele. To je asi tak pravděpodobné, jako že koronavirus do pátku zmizí.

Co udělá Ústavní soud? Jedno už udělal. Prostřednictvím své mluvčí se ohradil v tom smyslu, že prezident není účastníkem řízení. Drsněji se vyjádřil některá místopředsedové horní komory. Místopředseda Jan Horník šel tak daleko, že jeho postoj označil za podkopávání samotných základů demokracie. Což je jistě pravda, ovšem s tím, že je to činnost, jakou se Miloš Zeman zabývá už od prvního okamžiku svého prvního zvolení.

Nelze předjímat, jak se dnes v novořeči říká, jak se Ústavní soud zachová. Oficiální dopis, signovaný jako amicus curriae a hlava státu, už není žádný potlach na Frekvenci 1, je to nátlak jedné instituce na druhou instituci, dosud neslýchaný, zcela mimo Ústavu. Soud musí takový nátlak odmítnout, to je mimo diskusi. Ale co dál? Prezident dal jasně najevo, co bude dělat, když by soud dal senátorům zapravdu. Vyvolá ústavní krizi, neuzná volby a rozpoutá právní vřavu, ve které hrozí, že vezme za své i zbytek toho, co ještě vypadá jako nějaká demokracie. Když soud návrh senátorů zamítne, zařadí se do pozice hradního oušlapka.

Bude třeba obrátit se na Chytrou horákyni, aby poradila. Věřím, že se nějaká najde.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Doposud vrcholný výkon Gari a Nory

Jdeme ráno na procházku. Ubíráme se naší liduprázdnou ulici. V dálce vidím, jak auto vyjíždí ze vrat a mizí za rohem. Jdu dál a najednou divné jakési tušení dolehne na moji duši. Jsem už na úrovni vrat, která před chvílí propustila ono auto. No ovšem, Gari s Norou jsou za vraty. Vběhly škvírou dřív, než se vrata zavřela. Kupodivu zde nemají instalované čidlo, to miluje Gari – když já zavírám vrata, Gari ráda vlítne do paprsku a zastaví motor. No, tady to nemají.

Je to pěkný plot z bílých plastových planěk, tak metr šede i s podezdívkou. Jdu k vrátkům. Nemají zvonek. Jdu k sousedům. Tam pochodím: otevře mi milá slečna, hned vidí situaci – od sousedů dělí jejich pozemek jen drátěný plot. Ptám se, jestli tam někde není díra. Není díra, oni taky mají pejska a u sousedů kočky, takže díra je nežádoucí.

Nezbylo, než aby milá slečna přelezla plot, podala mi nejdřív Gari, ta sebou mrskala a drápla ně do nosu. Druhá šla Nora, zakrvácel jsem jí při předávce nosem bok. Nakonec šla slečna, sama. Nos mi ošetřila betadýnem a přelepila náplastí a po této příhodě jsme mohli pokračovat ve zdravotní procházce.