Velké vakcinační závody
Jen nenapravitelný optimista si mohl myslet, že očkování proti covidu půjde hladce. Největší skepse mířila na Česko, nejspíš proto, že jsme Češi. Ukazuje se, že svoji skepsi mají všechny národy, co jich na světě je. Jinak to ale nemohlo být – jen v půlmiliardové Evropě se počítá s třemi sty miliony zákroků. To se nemůže obejít bez zmatků, nedorozumění, kontroverzí. Bezkonkurenčním premiantem na milion obyvatel je Izrael s 1,2 miliony očkovaných, následují Bahrajn, Island, UK a USA.

Podle informací z pondělní vládní tiskovky je u nás patnáct tisíc lidí obdařeno první dávkou. Začalo to v neděli 27. prosince, to nám vychází na dvě tisícovky denně, ideálně by se mělo očkovat šest milionů lidí, to bychom mohli být za osm let hotovi. Berte to jako malý vtípek, ono se to pohne, jako se pohnulo testování – před vánoci nedostupné, dnes bezproblémové.

Problémy ale má zřejmě celá Evropa. Hned po svítcích se roztrhl pytel s protesty a stížnostmi. Německo má skvělé plány, skvělou přípravu, ale nemá dost vakcíny. Kritici poukazují na to, že si Angela Merkelová usmyslela udělat ze sumárního nákupu vakcíny celoevropský podnik a nastala tahanice o cenu a byrokratické průtahy, takže je ve výsledku vakcíny málo. K tomu přispělo i to, že si Francie prosadila povinný odběr francouzského výrobku, který ale není dostupný a jeho schválení je za obzorem.

Jako všechno, je třeba i toto brát s rezervou. Nicméně je jedno jisté. Politici celého světa, všech zemí, se ocitli v ojedinělé situaci: výkon je měřitelný, lze ho vyjádřit čísly a ta se nedají ošulit. Velkou zkouškou byl i dosavadní průběh epidemie, nicméně v něm hrály roli faktory, které nemohou politici ovlivnit: můžeme mít skvělé zdravotnictví a vymyslet stoprocentně fungující opatření a pak lidi jdou a hromadně chlastají daikiri jedním brčkem – berte to jako obrazné sdělení, jako příklad.

Teď je to ale jiné. Jste tu, milí správci veřejných zájmů, a vaším úkolem je vakcínu získat a vpravit ji do lidských paží.

Zřejmě nejvíc teď riskují unijní politici vedení Ursulou von Leyen. Původní idea byla sympatická. Tesco taky dostává lepší cenu za rohlíky než večerka na rohu, protože nakupuje ve velkém. Teď se ale zdá, že to nefunguje, jak bychom si představovali. V první pětici, co se týče počtu očkovaných na milion obyvatel, není ani jeden člen EU. Následuje (kupodivu) Dánsko, Rusko (vlastní vakcína), Čína (vlastní vakcína) , Kanada a Německo (viz zde – Česko uvedeno není, ale i Francie vykazuje nulu). Ale zase, jsme na začátku a je třeba mít rozumná očekávání. Neznamená to ale nemít žádná očekávání.

Naopak. Jak řečeno, tady nastupují neúprosná čísla. Co je to platné, USA pořád ještě v čele s padouchem Trumpem a nefunkčním zdravotnictvím očkovaly k 4. lednu 4,56 milionů lidí. Německo 266 tisíc, Česko 15 tisíc krát osm rovná se 122 tisíc, tedy relativně na počet obyvatel polovinu. Vzhledem ke stavu příprav je to víc, než bychom čekali. Čísla ale budeme sledovat dál. Podle nich se bude sledovat výkon exekutivy na všech úrovních. V Česku to vypadá, že iniciativu přebírají kraje a to je zajímavý a nečekaný vývoj. Už jsem tu psal o Martinu Kubovi a o přípravách Jihočeského kraje. Výkony budou mít politické důsledky, pozitivní i negativní – v případě neúspěchu. Na celoevropské úrovni, pokud ovšem celoevropská strategie selže (jako zatím selhaly všechny Bruselem vymyšlené a proklamované strategie), bude to mít megadůsledky. Zatím se jenom říká, že EU je spolek do dobrého počasí. Začíná lámání chleba a ukáže se, zda to je nebo není pravda.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Případ s chlebem

Po svátcích nám v chlebníku zbyla ztvrdlá chlebová patka. Večer jsme se chystali na světélkovací vycházku na Woodstockovou louku. Ljuba rozhodla, že patku hodíme na kraj lesa pro zvířátka. Drobně pršelo. Dojeli jsme na louku, já šel s pejsky napřed, Ljubo poodstoupila a deponovala patku v lese, načež se připojila. Obešli jsme celou louku, plahočili se v blátě, hustým deštíkem bylo sotva vidět, čelovka moc nepomáhala. Už jsme byli rádi, když se v mlhách objevil obrys auta.

Načež Garina zmizela a vzápětí se objevila a v hubě nesla patku chleba. Proč mi ji bereš, však jsem taky zvířátko, četl jsem v záři čelovky její vyčítavý pohled.

Jsi zvířátko, ale na tebe čeká doma miska s granulema, potvoro!