Pokud dojde ke kompromisu, tím líp
Podobně jako meteorologové ztratili schopnost předvídat počasí i na půl dne dopředu,. pozorovatel politického dění si těžko troufne odhadnout, co se stane příští de. Konstatujme tedy, že ve středu večer se rýsuje dohoda o kompromisním řešení Janotova balíčku.
Kompromis vypadá tak, že komunisté budou hlasovat proti, věrni zásadě, že čím hůř, tím líp. A modří s oranžovými se dohodli, že dojde k takovým změnám, aby jedni jako druzí mohli povykovat a poskakovat a volat, že dosáhli drtivého vítězství vůči nenáviděnému nepříteli, který je nejen nepřítelem jejich strany, ale nepřítelem českého lidu, potažmo celého lidstva.

Skutečnost ale je taková, že i kdyby prošel původní Janotův balíček ve výši deficitu 153 miliard, je to příšerná suma, která zatíží naši společnost na léta kupředu a jelikož naprosto není jisté, že se ekonomika do konce roku vzpamatuje, ba naopak, je téměř jisté, že se bude vzpamatovávat ještě rok, dva, možná déle, a ztrátové hospodářství bude pokračovat v cestě k bankrotu.

Co se dá ale se stoprocentní jistotou předvídat je to, že až k bankrotu dojde, jedna i druhá strana bude tu opačnou osočovat z viny. A komunisté se budou radovat: přesně tohle jsme chtěli.
Zanechme ale škarohlídství, i tahle středeční dohoda je vítaná a pokud by byla potvrzena sněmovním hlasováním, trochu by se zlepšila trpká atmosféra v této zemi.

JAK ŽIVOT JDE: Kdo si hraje, nezlobí
Včera byl krásný den toho druhu, že si říkáte, to musí být napořád, přece by nikdo neměl to srdce takovou krásu zhatit. No a vida, dnes ráno, jak to vypadá, je zataženo, pošmourno, vcelku ošklivo. Ještě dost pozdě večer jsem byl s Iris na procházce, svítily hvězdy a teplo bylo jako v létě!

No jo...
Včera jsem byl s posluchači naší fotografické školičky v zoologické zahradě. Ráno tam bylo ještě málo lidí, lemuři si vyhřívali bříška, tučňáci skákali nad vodu jako delfíni, sloni si dopřávali prachovou koupel.... Bylo to luxusní focení, tak třeba u těch tučňáků nikdo nebyl, takže jsme se tam rozvalili na zem u skleněné stěny jejich bazénu a fotili, co vyvádějí pod vodou. Přišel ke mně jeden pán s foťákem a ptal se, co jsme za partu.

Jsme footografická škola Idifu."
"Jé..." řekl. "A můžu jít s váma?"
A bylo nás o jednoho víc...

Inu, kdo si hraje, nezlobí. Tak trochu zlobili lemurci, mám je vyfocené, jak kradou křupky z kočárku. Maminka se snaží zachránit zbytek, aby na chlapečka aspoň něco zbylo.