ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Devadesáté výročí samostatnosti
Oslavy devadesátého výročí samostatnosti byly důstojné a střízlivé. S napětím jsme čekali na vojenskou přehlídku. Obešla se bez okázalostí a bylo velmi dobře, že se jí zúčastnili i policisté, hasiči a záchranáři, vždyť spolu s vojáky všichni dohromady pečují o naši bezpečnost. Počasí nepřálo, Gripeny prolétly, ale nebyly vidět, ovšem to je vyšší moc.

V souvislosti s připomínkou devadesátého výročí je moc dobře, že se konečně začalo vzpomínat i na naše padlé z první světové války. Vždycky se hovořilo spíš o legionářích, a jaksi cudně se přecházel fakt, že padlo obrovské množství mladých mužů. Jejich počet není přesně znám, protože rakouské záznamy nerozlišovaly národnost - evidovalo se jen bydliště, takže se počty ztrát odhadují podle procentního osídlení oněch míst mezi Čechy a Němci. Střízlivý odhad uvádí ohromující číslo sto padesáti tisíc lidí, Zdeněk Mahler v rozhlase hovořil o třech stech tisících. To je jiný obraz, než jaký vykreslil Jaroslav Hašek ve svém Švejkovi! Otevřeně se začalo mluvit i o skutečné historii 28. pluku, který zdaleka nebyl tak zbabělý, jak se tvrdilo (a jak psal i Hašek). Naši vojáci si vedli statečně i pod rakouskými prapory. Není tedy pravda, že jsme si naposledy vystřelili u Lipan.

Devadesáté výročí jsme tedy připomněli důstojně a to je moc dobře. Doufám a věřím, že za dalších deset let budeme dost sebevědomí a silní, abychom se začali střízlivě a věcně vyrovnávat s třísetletou minulostí v rámci habsburského domu. Ale dnes je zřejmě předčasné připomínat, co dobrého jsme za těch tři sta let jako národ získali.

ZLOBENÍ S ASTONEM: V ZOO
Vypravili jsme se s Dominikou do ZOO. Vozejček odmítla (pro ne-pražské a pro ne-návštěvníky naší ZOO: mají tam pro transport dětiček trakářky), ale skládací kočárek tolerovala s výrazem "když se s ním chceš tahat, tak prosím, ale já půjdu sama", což jí vydrželo asi tak 100 m. Navštívili jsme lemury, gorilu, lvy a tygry, viděli geparda a ptáky ve velké voliéře, hrochy a slona a nezjistitelné množství zvířat menšího významu. Co se jí líbilo nejvíc?
Zatím to vázne na komunikaci. Řekl bych, že se jí návštěva líbila, ale největší dojem? Nejspíš ta maličká tramvaj, která tam vozí dětičky dokola.
A co udělalo dojem na mě, zoologického mazáka, který i dnes jde do ZOO (kurz fotografování)?
Odcházeli jsme už po setmění, stmívá se brzy, mezi posledními. To je jasné, že zvířata tam zůstávají, kam by šla, ale stejně je to divný pocit, když odcházíte a orli tam posedávají na bidýlkách a tiše splývají s houstnoucí tmou...