Čekal jsem zřetelnou debatu o státním rozpočtu na příští rok, místo toho všichni plácáme páté přes deváté kolem nesmyslné aféry Tlustý - Morava. Pozornost vábí vyšetřovací komise, do níž zasedne i Tluchoř. Když mohl být Kaddáfí v čele komise pro lidská práva, proč by nemohl Tluchoř vyšetřovat Tlustého nestydatost, že...
Ale k tomu rozpočtu. Schodek pro rok 2009 by měl dosáhnout 38,1 giga, zatímco schodek plánovaný pro letošní rok se počítal 71,3 giga. Navíc, pokud má Kalousek pravdu, bude ve skutečnosti nižší.

To je snad dobře, nebo snad není?
Dále čtu: Překvapivě více stát vybral na dani z příjmu fyzických osob. Přitom kvůli zavedení jednotné daně ve výši 15 procent počítá letos s poklesem o 19 miliard. Od ledna do března stát takto vybral více než 27 miliard korun, tedy meziročně o čtyři procenta více. To je snad dobře, proč se o tom víc nepíše?
Vysvětlení prosté: jen špatné zprávy patří do novin.

O mobilizaci potřetí
Pod kultivovaným názvem Přiznejte se, kdo udělal z Neffa hlupáka? se do mě opět obul Ladislav Jakl, a napráskal mi za to, že jsem mobilizaci ODS ve volbách roku 1998 prohlásil za hloupost. Jsem tedy hlupák, protože nevím, že to nebyla mobilizace proti levici. Podle toho, co Ladislav Jakl píše, opravdu jen pitomec si může myslet takovou hloupost. Vždyť to byla mobilizace obyvatelstva, aby podporovalo ODS, rozhodně to nebyla mobilizace proti levici.

Omlouvám se Ladislavovi Jaklovi a opakuji zde, že jsem naprostý kretén, že si myslím, že šlo o mobilizaci proti levici, což si nadále myslím.
Jen to mě utěšuje, že v tom nejedu sám. Jsou i jiní hlupáci, kteří si to myslí. Například si to myslí Václav Klaus, který 17. července 1998 řekl na schůzi Poslanecké sněmovny:

Já bych chtěl říci, že my jsme mobilizovali své voliče, a to jak proti levicovému nebezpečí, tak proti licoměrnosti a neupřímnosti pánů Mlynářů a Luxů. Ano, dělali jsme to vědomě a budeme to dělat vždycky. Děkuji. (Potlesk.)
Viz stenozáznam ze zmíněné schůze.

Pan Jakl by měl panu prezidentovi tuhle hloupost vytknout. Ale opatrně, opatrně, velmi opatrně...

JAK ŽIVOT JDE: Boj o růžové spodky
Stalo se, že reklamní tričko v pračce pustilo barvu a obarvilo mi prané spodky na růžovo. Ljuba na to přišla, a lamentujíc hodila spodky do koše. Věru nejsem spořivý. Nicméně, přišlo mi to vůči těm spodkům nefér. Ničím se neprovinily, konaly svou povinnost. Pokud existuje nějaký Zákl.1.1 pro spodky, plnily všechny předepsané úkony, a ani ten největší hnidopich by nemohl vznést vůči jejich výkonu nejmenší námitku. Neradily mi, abych kooperoval s firmou rozdávající trička obarvená pouštějící barvou.

Zkrátka, přišly ke své růžové barvě jako slepej k houslím - a teď za to mají pykat?
To byl jeden zdroj mé motivace.
Druhý: tím, že jsou růžové, nijak neztratily na funkčnosti. Je úplně jedno, jestli mám na sobě spodky růžové nebo puntíkaté nebo kytičkaté nebo proužkaté. Nejsem striptér či gigolo a vůbec ne exhibicionista či nevěrník. Moje spodky jsou čistě mou privátní záležitostí. Proč bych tedy neměl dále používat ty chudáky spodky, které ne svou vlastní vinou zrůžověly?

Toto vše jsem Ljubě vysvětlil. Uznala, že mám ve všech punktech pravdu. Uložila spodky do šuplete.
Dnes ráno odjížděla velmi brzy na natáčení. Šel jsem se obéknout, když už byla pryč. Otevřel jsem šuple, růžové spodky v něm nebyly. Koš byl prázdný. Na povrchu popelnice slupky o brambor.

Zásada růžových spodků nenosiž zvítězila nad logikou a argumenty.