Někdy mám vážné pochybnosti, co si o spoluobčanech myslet. Tak například výzkum veřejného mínění prokázal, že lidé věří víc Organizaci spojených
národů než Severoatlantické alianci. Asi je to dozvuk pětačtyřicet let trvající propagandistické masáži, jinak si to nelze vysvětlit. Severoatlantická
aliance byl po desítky let výborně fungující obranný blok, díky jemuž kremelští páni nezopakovali to, co se podařilo po napoleonských vojnách a
kozáčtí koně nepili ze Seiny v Paříži. Kdežto OSN je obludný nefunkční vysavač na peníze, bez vážnosti a pravomoci, ve které mohl diktátor a terorista
Kadáffí předsedat výboru pro lidská práva. Stálý člen Rady bezpečnosti je upadající Francie a ne významná Indie nebo Japonsko. A tak dále. A ještě je
třeba dodat: ach jo...
Tohle umíme
(imaginární rozhovor)
Setkali jsme se Jakubem Votrubou, poradcem pro krizové situace, toho času ve službách sociální demokracie, abychom mu položili několik
otázek
Pane Votrubo, jaká je situace teď, když advokát Altner nalezl už čtvtého věřitele sociální demokracie, ochotného požádat o konkurs?
"S možností konkursu samozřejmě počítáme jako s vážnou eventualitou. I s tou možností, že sociálně demokratická strana přestane fungovat jako
právní subjekt."
To myslíte vážně, že druhá nejsilnější politická strana prostě zkrachuje?
"Zkrachuje elegantně. Vznikne ve stejném složení, se stejným vedením a členstvem strana nová s totožným názvem. Ale bez dluhů. Tohle umíme,
takových případů byly už tisíce."
Při krachu se strana vypořádá se svými věřiteli?
"Vypořádá? To je to správné slovo. Však oni poznají, co znamená úsloví ,ostrouhat kolečka´!"
Strana tedy nemíní dluhy zaplatit?
"Nebude z čeho, pane redaktore, a kde nic není, ani věřitel nebere."
Je tu přece majetek! Například Lidový dům!
"Ten bude samozřejmě včas převeden na nový subjekt. Tohle umíme, byly tisíce takových případů.
"Není to podvod?"
"Je to běžná praxe v téhle zemi."
Neříká se jí tunelování?
"Co vás napadá! Tunelování je doména ODS. Ostatně máme dobrého právníka, všechno zařídí který za honorář 10% ze zisku!"
|
JAK ŽIVOT JDE: Dnes jdu na převaz
Ve čtvrtek jsem si pořezal sklem pravou ruku a mám ji od toho dne zafačovanou. Píšu, ani nechtějte vědět, jak klopotně.
Když se něco takového stane, říká se: stalo se to, když se to nejmíň hodilo. Což se opravdu nehodí, mít zafačovanou ruku: dělám poslední práce
na románu Tušení podrazu, dokončuju e-learningový kurz pro IDIF plus pět, šest rutinních prací.
Tak mě napadá, kdy přijde ta ideální chvíle pro pořezání ruky, kdy se pořezání bude nejvíc hodit.
Není to tak absurdní nápad. Kdyby třeba odváželi muže na arabskou otrokářskou loď a pořezané nebrali, tak by se pořezání skutečně nejvíc hodilo.
Bohužel ale je to jediný případ, který mě napadá.
Když třeba jednou opravdu nebudu mít nic na práci, budu jen tak sedět na zadku a čumět do prázdna, přijde Ljuba a zeptá se:
"Co děláš?!"
"Nic," odpovím. "A v nejbližších třech týdnech mě nic nečeká."
"No výborně! A co kdybys šel a pořezal si ruku? Teď by se to nejvíc hodilo!"
Jo. Já se pořežu a hned na to přijde agent a nabídne mi, abych zahrál klavírní koncert v Carnegie Hall.