ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS: Konec hry na padoucha
Topolánkova vláda prošla, to je asi tak to nejlepší, co se o tom dá říct. Nikdo nemůže říct, že nemáme žádnou vládu, protože vládu máme. Což nic neříká o tom, jaká to vláda je a co může dělat a co udělá. Případ ministryně Třeštíkové nesmíme přeceňovat, i když je úsměvné, že ve vrcholícím napětí těsně před rozetnutím uzlu bezelstná umělkyně prokopla buben a odhalila nechutné pozadí piklů a kejklů, jež nakenec vedly k ukuchtěné vládní sestavě.

Jaký je cíl kterékoli vlády, která by měla být zemi k užitku? Měly by to být reformy, tedy očištění od balastu absurdních výdajů, jež zatěžují státní kasu. Vláda - jakákoli - obere občany průměrně o 55 korun ze 100 korun, za něž si zaměstnavatel cení práci pracovníka. Když se podíváme kolem sebe, tak prakticky vše pozitivní je dílo soukromníků a prakticky nic není dílo státu. Přestože stát odere pracující o větší díl jejich pracovních výsledků. S tím se musí něco udělat a je to úkol vlády, která by měla být seriózní a odpovědná.

Tato vláda, respektive její vedení, by to snad i chtělo udělat, ale v parlamentním nastavení to udělat nemůže. Ministři budou spravovat rezorty a vláda bude předkládat zákonné předlohy, to jistě ano, a i to se dá čekat, že to co bylo dneska klopotně odhlasováno vydrží do příštích řádných voleb, protože kapři si nevypustí rybník a každý z pánů/paní poslanců si dovede spočítat, na jak volitelné pozici ve své straně sedí v případě mimořádných voleb. Vznikla tedy vláda udržovací, reformně bezmocná, zatížená jevy jako je agentka cizí mocnosti Kuchtová.
Důvod k jásotu to není. naopak, vyslovme politování, že se zřejmě promarnila poslední příležitost k reformám v době ekonomické konjunktury - na níž nemá předešlá vláda žádný podíl a která patrně odezní z mnoha důvodů v následujících létech.

Nemá smysl bádat nad tím, kdo to zavinil. Nedá se popřít, že občanští demokraté nabízeli předčasné volby a že Paroubek tuto eventualitu, jedinou správnou a férovou, bojkotoval a že jeho strana zbaběle podlehla jeho siláctví a nedokázala se mu vzepřít. Je těžké posoudit, jakou eventualitu by poskytla velká koalice, naopak navržená Paroubkem a občanskými demokraty odmítnutá. Paroubek ji proklamoval jako vládu reformní. Musel by to být ale jiný politik, který "reformní vládu" navrhl, než muž, který vsadil na spolupráci s komunisty, tedy na spolupráci se stranou s pochybnou legitimitou, která otevřeně dává najevo odpor k systému založenému na principech svobody.

Důvod k jásotu nemáme žádný, možná ale, že ani ne důvod k pláči. Dočkali jsme se české "malé domů", tedy ke konstatování, že ve hře zvané "hledej svého padoucha" vyhráli občanští demokraté.