|
ČESKÝ POLITICKÝ CIRKUS:
Nehorázná drzost byrokratů
Je nepochopitelné, že pánové a dámy z České inspekce životního prostředí zapletení do případu
Jiřího X. Doležala nepociťují lehkou nevolnost, kdykoli se podívají do zrcadla. Oč jde?
Doležal se začal starat o to, o co by se měli starat oni, totiž o nelegální obchod se zvířaty.
Udělal to, co by měli udělat oni, kdyby se jim chtělo vůbec něco dělat, totiž přihlásil se na
inzerát nabízející nelegální zvířata, koupil je - aby prokázal, že to jde a že je to snadné
jako facka. Potom koupi obou zvířat oznámil úřadům. A co se stalo? Trapná instituce, která by
se měla za tuto nehoráznost propadnout hanbou, stíhá Doležala. "Je to případ jako každý
jiný," řekla MD Dnes mluvčí inspekce Eva Rolečková. Je vůbec možné, že lidská ústa mohou něco
takového vyslovit? Eva Rolečková má svoje místo z peněz daňových poplatníků. Doležal učinil
to, co učinil, v zájmu těch lidí, kteří Rolečkovou a celou tu partu živí. Není nutné, aby
Rolečková Doležalovi líbala ruku. Jako mluvčí ale mohla říci: "Děkuji vám, pane Doležale, že
jste se případu ujal, upozornil na něj veřejnost, snad naše doposud marné snažení s nulovým
výsledkem bude mít větší podporu ze shora."
Ne. Rolečková drze a sprostě řekne, že Doležalův případ je jako každý jiný.
Je mi smutno a hnusno z takových lidí.
Ještě jedna lahůdka
Parlament schválil zákon o střetu zájmů. To je dobře. Občanovi ale přece jen bude vrtat hlavou několik otázek, hlavně dvě. Jak to, že to trvalo tak dlouho schválit něco tak očividně samozřejmého, jako že papaláš, správně veřejný činitel, nesmí do doby jednoho roku nastoupit do firmy, o které ve třech posledních letech spolurozhodoval? Což o to. Ale jak to, že ze zákona vypadlo něco tak očividně samozřejmého, že kontrole má podléhat i majetek papalášovy manželky případně manžela? Vždyť trik jménem "napsat něco na manželku" je tak běžný, že se mu posmívají i malé děti? Cesta k normálně fungujícímu státu bude ještě dlouhá, předlouhá.
|
RODINA A PŘÁTELÉ: Slečno, račte smrděti
Dvě kuřácké příhody jsem dnes měl. Jedna byla v restauraci Jarmark
v podzemním propletenci na Budějovickém náměstí v Praze.
Byl jsem tam na obědě. V nekuřácké části bylo obsazeno, musel jsem do kuřáků. Nahulíno, že
stála hůl. Místo jen u stolu, kde seděla čadící slečna.
"Nevadí vám to?" zeptala se.
Co jsem jí na to měl říct?V hostincích by měly být silné ventilátory. Ale proč bych na ně
měl majiteli připlácet já, když tenhle smrad neprodukuji, ale jenom jím trpím?
Druhá etuda. Na stanici stánek s novinami,kupuju si noviny.Najednou mě zalehne smrad.
Ohlédnu se, kdo tak šíleně smrdí tabákovým kouřem. Žádný bezdomovec se žvárem v koutku:
elegantní blondýnka, jak ze škatulky, načančaná, leč smrdící.
Tuhle jsem na nějaké stanici metra viděl všelijaké plakátky proti kouření,jakási výstava
to byla, či co. Zpravidla na téma impotence, jako že kdo kouří, že mu to nestojí. Což je
samozřejmě pitomost, protože jestli to pánovi stojí nebo nestojí průkazně nesouvisí s tím, že
kouří nebo nekouří, jelikož je mnohone kouřících impotentů a kouřících Casanovů.
Ale smrděj všichni kuřáci bez rozdílu, mladej jako starej, holka jako kluk.
Proč se ty kampaně nevedou tímto směrem?
SLEČNO, NERAČTE SE ZLOBIT, ALE V PUSE VÁM TO SMRDÍ JAK V POPELNÍKU?
Tohle bych psal na krabičky s cigaretami: KDO KOUŘÍ, SMRDÍ. Nebo: PŘI POLIBKU SE VAŠEMU PARTNEROVI
ZVEDNE KUFR. A tak podobně.
Tuším, proč takové kampaně nejsou.
Firmy produkující cigarety by to agenturám nedovolily schválit.
|
PSÍ PŘÍHODY: Astronomický pes
Psi hvězdy nevidí. Z nebeských těles vnímají jen měsíc, vyjí na něj.
Ale i to je pověra.
Kdyby bylo možné naučit psa hledět na hvězdnou oblohu, bylo by možno vychovat astronomické
psy, kteří by vyštěkávali nová nebeská tělesa. Příchod Krista by tedy nezvěstovali Tři
králové, ale nějaký palestinský Bobík, který by spatřil a hlasitým štěkotem uvítal hvězdu
betlémskou. O něčem takovém se však evangelia nezmiňují.
Na Barta jsem intenzivně myslel dnes vpodvečer, kdy jsem na Václavském náměstí uvažoval
o tom, zda jasné zářící těleso na obloze je kosmická stanice, nebo něco jiného. Byl to
jasný puntík v temném pozadí. Pokud by to měla být hvězda nebo planeta, mělo by se to
pohybovat podstatně pomaleji, než umělé těleso, kosmická stanice.
Litoval jsem, že nemám u sebe Barta. Třeba by jeho bedlivý zrak dokázal rozeznat
nepatrný úhlový posun!
Jak jsem o tom uvažoval, za mnou se zval radostný štěkot. Opodál štěkala krásná půldruharoční bordeauxská doga.
Ale ne, neštěkala na kosmickou stanici. Štěkala radostí, že se na náměstí, kde dosud byla
se svou paní, objevil její pán.
Psi jsou dobří ke všemu možnému, ale k vyštěkávání kosmických těles, to opravdu ne.