RODINA A PŘÁTELÉ: Maškary na Královské cestě
Po pěti letech se vrátily do Prahy maškary a soubory Guggenmusik. Štěstí, že průvod se ubíral Prahou v sobotu, v neděli by to bylo horší, v tom mrazu! Co to bylo? Oficiální zpráva: maškarní karneval, masopust, masopustní hudební průvod masek, maškar a šašků v krásných kostýmech benátského stylu (samozřejmě se zahraniční účastí) Festivalu v Praze se zúčastní celkem 46 souborů, téměř 1500 hostů z Německa, Rakouska, Švýcarska, Itálie a Lichtenštejnska. Průvod se pokaždé koná v jiném městě, volba padla na Prahu po pěti letech, což prý nebývá zvykem, aby to bylo tak často. Z maškar bývám vždycky trochu rozpačitý, snad ve mně zůstal dětský strach z čerta (vy jste se nebáli Mikuláše?). Z internetu se dozvídám, že v Německu, Švýcarsku, Rakousku a Francii je přes 600 skupin Guggenmuzik. Co je to? Něco jako pochodová dechovka, ale pořádně rytmická, veselá, ryčná, hodně bubnů, pojízdné bicí soupravy tam hrají velkou roli. A samozřejmě masky. Všelijaké: od pirátů, vodníků, krav přes majské kněží po ruské bojary a letadýlka, lze si zřejmě vymyslet cokoli, fantazii se meze nekladou. Viděl jsem tyhle Guggenmuzik v Praze už před pěti lety a měl jsem radost, že tu jsou znovu. Jen to mi bylo líto, že se mezi nimi neocitla jako novinka žádná česká skupina.
Asi na to nemáme náturu. Ono to chce určitý exhibicionismus, ale taky kázeň: především tu kostýmovou kázeň (kostýmy jsou mnohdy velice výpravné a jistě i nákladné) no a samozřejmě kázeň hudební. Zájem Pražanů byl velký - a mám-li mluvit za sebe, pak nemohu než účastníkům festivalu vyjádřit dík! Průvod maškar zakončil festival - táhnul ze z Hradčan na Staroměstské náměstí po Královské cestě. Šli jsme s Ljubou z Malostranského náměstí až k radnici s nimi a řeknu vám, jeta Praha krásné město a ten maškarní rej jí dával zvláštní, trochu neskutečně historický ráz, musel jsem myslet ta veselice, které se tu odehrávaly v minulých stoletích, na lidi ztřeštěné a opilé a zpívající a hrající. Snad je ten jejich smích ještě aspoň trochu zakletý do kvádrů kamenného mostu.

PSÍ PŘÍHODY: Vojta měl špatnej den
Vojta je pejsek. Zatím jsem o něm jen slyšel, dnes jsem ho i viděl. Bart bohužel taky. Vojta je pejsek rasy, kterou nedovedu popsat - velikost a určité charakteristiky bígla, ale pravděpodobně je to míšenec. Slýchám o něm od majitelů rozvážných a pána se držících psů a psíků, že je to samorost, který rád svému pánovi zdrhá a potuluje se po našem kopci. Něco jako setr Sean, ale v malém.

Nu a dnes jsme po ránu kráčeli s panem Suchým a jeho fenami Andulou a Darinou a rozšafně hovořili, když tu se pan Suchý ohlédl a povídá:
"Heleme, a je tu Vojta."
Vojta se vynořil ze zátočiny, byl v plném prchacím běhu - a Bart taky někam spěchal, přímo k němu.
No, nic se nedělo, Vojta nepatří do kategorie velkých černých chlupatých psů a Bart ho tudíž nemá na jídelním lístku. Prostě, běžel k němu, aby se na něho podíval, a moc velký zájem nejevil, protože stačilo, abych na něho zařval a vrátil se ke mně.
Vojta ale byl zdrcen Bartovým zjevem.
Strnul, chvilku zíral, pak se otočil a metelil zpátky a bylo slyšet jeho mekotání.
Vyjadřuji se přesně, to bylo mekotání, ne štěkot, takové to brebentění, které má každý pes specifické. Bart ve chvílích duševního pohnutí opakuje "Mle,mle,mle" a Vojta povykoval něco jako z loutkové hry o Faustovi "Pidluke, padluke, pidluke, padluke."
Přeloženo do lidské mluvy:
"No tohle, to je mi ale svinstvo, já si du a proti mě takovej parchant rotvajleří, fuj tajksl, to jsem se lek, to jsou mi Vánoce, todleto!"
Mohlo to dopadnout hůř, Vojto.
Stačilo, abys byl dvakrát tak velký, černý a o moc chlupatější pes.