Kdo bude prezidentem?
Miloš Zeman zvolna odchází ze scény. V prezidentské funkci nedokázal nic, co si předsevzal. Nepřipoutal českou ekonomiku k Číně, stát v jehož je v čele je na seznamu nepřátel Ruska, jeho chráněnec Babiš je premiérem vlády, která vyházela špiony z ruské ambasády v Praze, neprokopal kanál Odra Dunaj a nedokázal ani vyhodit šéfa tajné služby a dokonce ani ministra zahraničí. Nicméně pořád se mu přisuzuje schopnost geniálního stratéga s deseti tahy dopředu. Kdo bude jeho nástupce?

Nelze odpovědět na takto položenou otázku. Bohužel vinou zbabělosti a politické tuposti parlamentu jsme si schválili takový systém volby prezidenta, v němž zvítězí ten, kdo nejlépe zaujme. Václav Havel by dnes asi neměl šanci a kdo ví, zdali by prošel Václav Klaus. Obě postavy reprezentují typ kultivovaného, vzdělaného a koncepčního člověka. Zeman je z jiného typu. Jeho jediná produktivní vlastnost je schopnost formulovat věty, které vytvářejí dojem, že mají nějaký obsah. Lidé poslouchají a mají pocit, že slyší moudro. Nacvičil si to v kabaretu, vydrželo mu to dodnes. Ideje nemá žádné, jen přesvědčivý přednes. Dvakrát se mu to vyplatilo, když k tomu ještě přidal podpásovky, proti Schwarzenbergovi sudeťáky a proti Drahošovi migranty.

Poučení pro budoucnost z toho neplyne žádná. V prvním kole bude ohromný nával. Pokud do hry vstoupí Babiš, bude vyhráno: ejhle nepřítel, Babiš má třicet procent, takže logicky kdokoli kdo se prodere do druhého kola ho porazí, takto je to jednoduchá úvaha. Dokáže dnes odhadnout šance Miroslava Kalouska proti Petru Pavlovi v druhém kole?

Když to takto postavím, mohu k tomu dodat jediné: je tu šance, že by duel byl věcný.

Jak já se budu stydět za naivitu této věty, až se rok s rokem sejde!

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Konec dilematu

Na podzim jsem shodil tři kilo a můžu dopnout tvídové sako zakoupené před pětadvaceti lety ve Skotsku. Recept snadný – abstinence, žádné sladkosti, poslední jídlo před 18 hodinou. Do toho přijdou Vánoce a kila neklesají. Lákadel mnoho. Máme tři piksly cukroví. Tuhle jsem četl, že čtyři vanilkové rohlíčky spálím hodinovou rychlou chůzí. Jak naložit s vánočkou? Je v předsíni, aby se vychladila, v patentní plastové krabici. Má uzávěry a víko a ještě asi tři vychytávky, nejsou zajímavé k popisu. Gari se o krabici moc zajímá.

Já mám ke krabici složitý vztah. Vánočka je skvělá. Tak si v poledne ke kafi ukrojím půlkrajíc, tedy – půlku celého překrojení, je to jasné? Až do dnešního večera.

Vrátil jsem se večer z pole role, pejskové byli ještě v přízemí na křesílkách. Zavelím vyčurat a spát, pejskové vyběhnou, konají jak třeba. Otočím se a vide, krabice je bez víka, co bez víka, je bez vánočky!

Zásah byl bleskový. Nechci strávit skorovánoční noc uklízením zvratků po vyblité vánočce. Nechci ale ke kafi pojídat vánočku oslintanou po Gari. Budu muset najít nějaké kompromisní řešení. Vánočka, vyrvaná z tlamy psa, je uložena na bezpečném místě. V nastávajícím období se o ni budu dělit.

Čtěte neff.cz.