Konec topení plynem, o uhlí nemluvě
Koloval za minulého režimu takový vtípek, že socialismus je nesmírně efektivní systém, který důsledně a důrazně vyhledává, analyzuje a řeší problémy, které by bez socialismu nenastaly. Vzpomněl jsem si na něj. Když jsem na Novinkách četl článek o tom, jak které státy EU řeší energetickou krizi. Ta vznikla jako důsledek zeleného třeštění, přičemž – dlužno upozornit – v plné síle se ještě neprojevilo!

Elektřina je drahá a její cena roste, ale žárovky pořád ještě svítí, jelikož uhelné a jaderné elektrárny dosud běží. Pochopitelně nás zajímá, jak se u nás bude řešit tato krize, ke které naprosto nemuselo dojít. Soupeří dva koncepty - plošná kompenzace (například zrušením DPH, ovšem tím pádem stát přijde o peníze, takže nakonec to zaplatí daňový poplatník jinak), anebo podporou těch potřebných (zeptejte se, kdo je potřebný, přihlásí se každý, neznám nikoho, kdo by řekl, je mi jedno, kolik budu platit). Kdyby měl vyhrát druhý koncept (prosazovaný novou garniturou) bude třeba zřídit úřední aparát, který bude hrát roli doktora Mengeleho: úředník se postaví na rampu a bude rozhodovat - tobě přispějeme, ty budeš platit jak mourovatej. Navíc budeš přispívat tomu, komu stát přispěje.

Připadám si jak v blbém snu.

Za bolševika mě vždycky nejvíc vytáčeli lidi ze Západu, kteří přijeli, rozhlédli se a divili se: jak můžete tohle snášet, proč jste ty komunisty volili?

Co se děje v rozhlase
Jana Pokorného má nahradit Jitka Obzinová, málokterý posluchač rozhlasu ví, jaká je role ředitele zpravodajství. Vyvolalo to poprask, Obzinová má nastoupit jako krizový manažer, rozhlas prý musí šetřit. Do zákulisí nevidím, jen to podotknu, že takový rozhlas, a nemusí to být veřejnoprávní kolos jako je Český rozhlas, je živý organismus, založený na vnitřních vazbách, spolupráci a důvěře. Je to živoucí organismus a jako s takovým se s ním musí zacházet. Od dob televizní krize jsem si myslel, že je to fakt v mediálním světě dostatečně známý a respektovaný. Záseky sekyrou v živoucím organismu k ničemu dobrému nevedou. Mám rádio rád a moc bych si přál, nejen s ohledem na blížící se Vánoce, aby se vše vyřídilo v klidu.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Dnes o kočce

Byl jsem včera na návštěvě a když jsem se vracel, vidím na vozovce něco bílého. Papír, napadlo mě. Můj učitel jízdy autem mě nabádal, nikdy nepřejeď žádný hadr, zmuchlaný papír, nebo seno – nevíš, to může být uvnitř. Zvolnil jsem a hned to bylo jasné, to bílé byla kočka. Skoro jsme už stál, kočka nic. Zastavil jsem. Kočka nic. Mírně jsem troubil, jen opravdu mírně, byl večer v adventním čase a nebudu v zástavbě troubit jak ponocnej. Napadlo mě, jestli se jí něco nestalo. Zvedla ale hlavu a pak jsme jí vyfotil mobilem. Rozhodl jsem se, že ji objedu a vezmu to přes chodník.

Stočil jsem volant, vyjel z vozovky, mířím na chodník, načež se kočka zvedla a volným krokem odcházela.

Přes rameno se po mně pohrdavě podívala.
Jede na chodník, to musí bejt Pražák!
Ale já nejsem Pražák. Bydlím na vsi… Ale vysvětlete to kočce, zvlášť, když je z Kladna.

Čtěte neff.cz.