Cvičné politické války
V současné době se válčí s prezidentem Zemanem. Stratégové řeší situaci, kdy Zeman vetuje nejmenovaného ministra Fialovy vlády. Jak se má Fiala zachovat? Přistoupit na vrtoch mstivého starce? Postavit se na zadní? Takových válečných cvičení v nedávné době proběhlo několik.

Nejdřív to byla bitva o Babiše. Znalci spočítali, že při troše ústavní kreativity by Zeman dokázal udržet Babiše v čele vlády až do konce svého mandátu. Nikdo by mu nezabránil jmenovat Babiše premiérem a ten by pak řídil vládu coby vládu bez důvěry a tak by to pokračovalo až do chvíle, že to bude neúnosné, načež ho Zeman jmenuje znova a hra na zdržovačku bude pokračovat. Kdyby se všechny texty na toto téma daly dohromady, byly by na tlustou knihu, též jsem přispěl.

Pak přišel Babiš a oznámil, že neoficiální nabídku sice dostal, ale nepřijme ji. V té době byl Zeman v druhom stave a nemohl se vyjadřovat. Všichni byli zvědaví, jak se zachová, pokud se navrátí do světa živých. Navrátil se a oznámil, že jmenuje Petra Fialu a známe i datum 26. listopadu, jen kolem místa jsou nejasnosti.

Napětí se tedy přesouvá na problém ministerského veta. Zajisté by bylo pošetilé usuzovat z průběhu předchozích nevybojovaných bitev, že i tentokrát se všichni aktéři zachovají rozumně a vstřícně. Prodlužování by Babišovi určitě neprospělo, ten má zájem na to zachovat se jako v té pohádce o převozníkovi a bude chtít své veslo polezlé coronvirovými breberkami vrazit Fialovi do rukou co nejdřív. U lidí určitého typu se však racionalita nedá předpokládat a právě Miloš Zeman mezi ně patří. Počíná si jako ten můj známý, který zatroubil bezdůvodně na babku na přechodu a když jsem se ho ptal, proč to dělá, odpověděl: „Ji to nasere a mě to pobaví.“ Pro tento přístup má současný prezident České republiky jistě pochopení.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz Cestovní kost

Gari s Norou byly hodné a dostaly od Ljuby kost. Tedy, ono je to jakési lisované bůhvíco a na kost si to jenom hraje, nicméně podstatné je, že to pejskům chutná. Byly každá se svou kostí hotové tak do půlky, když jsem za nimi přišel s nápadem, že by se mohlo jít na procházku.

Obě vyletěly – a kosti držely v hubě.
Nechte si to doma na potom, nabádal jsem je. Udusíte se.
Nenechaly. Neudusily se.
Nemusím mít vždycky pravdu, ale Gari s Norou mi to rády odpustí. Pod podmínkou, že je vezmu na procházku.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz