Bartošovo trápení s muslimskou Evropou
Celé je to nesmysl a souvisí to se soudobou nechutnou módou. Ta spočívá v tom, že čmuchalové rejdí v archivech kde čeho a tahají na světlo to, co někdo v nějakém kontextu před iks lety plácnul. Ivan Bartoš si jistě nepřeje mít muslimskou Evropu, jenže v důsledku téhle krysí praxe se musí hájit. Naposledy v rádiu Impul se kál a aby ot bylo věrohodnější, názor mu změnila situace ve Francii a Německu. Na toho kdo chtěl volit Piráty to nemá vliv, na toho kdo je nechtěl volit taky ne. Je to nulový problém.

Jako ostatně skoro všechno, co se v předvolebních debatách propírá. Hlavní téma chybí – brutální zdražování energií s dopadem na celoživotní praxi. A to se bavíme o elektřině a nevíme, co je pravdy na tom, že Německo zdraží v první vlně benzín o osmnáct korun na litr. To ale je téme… příštích voleb.

Věru nejsem sám, kdo na absenci tohoto zásadního tématu upozorňuje. Střízlivě uváženo,takzvané řešení přesahuje hranice českého politického prostoru. Vlna zdražování a z ní plynoucího nedostatku a v krajních polohách bídy je důsledek politického rozhodnutí. Bránit se nemůže jedna česká politická strana, jedna koalice, dokonce ani jeden stát. Možná, že blížící se problémy a z nich nutně plynoucí nepokoje uspíší konstituci středoevropského bloku. Debatuje se o něm stále častěji. Česko do něho nemůže uvést mikromanažer s máslem na hlavě, to je jasné. Bezprostředně po těchto volbách dojde k velkému politickému tříbení mezi stranami a hlavně uvnitř stran. Je to doba pro výběr nové garnitury vůdčích osobností – nebojím se přirovnání k přelomové době na začátku devadesátých let. Evropa v té podobě, v jaké dožívá dnes, nemůže Zelený úděl přežít. Přitom Evropská unie nerovná se Zelený úděl a Timmermans. Evropská unie je a může být nadále prostředí pro rozvoj prosperity celého kontinentu – včetně jeho životního prostředí. Právě životní prostředí je na výsost konzervativní téma a bohužel se ho zmocnili levičáci typu Timmermanse: to je zásadní téma naší doby.
Bartoš a jeho muslimská Evropa je pitomost a nemá smysl se tím zabývat.

Čtěte neff.cz. Navštěvujte facebook.com /Digineff.cz A copak to tu máme

Ranní idyla, venku po několika pošmourných dnech svítí sluníčko. Sedím s Ljubou v obýváku, pijeme kafíčko a čteme si na svých displejích, co je dneska nového. Jsme jaksi v negližé, jak jsme vylezli z postele, krom nočního úboru ještě koupací pláště. Takže sedím takhle v křesle, nohu přes nohu, koupací plášť rozevřený. Sahám po šálku s kávou, je na stolečku vedle křesla. Sahám a strnu. Po kolenu mi leze sršeň.

Je to důležitý detail, že leze po kolenu. Mám docela jemné pyžamo, takže moje koleno je vzdálené od sršního žihadla… desetinu milimetru? Cítím,že se mi rosí čelo. Taky Ljuba si sršně všimla. Pomaličku slézal z kolena na stehno. Mířil k poklopci, tedy fakt skvělý nápad. No a situace si všimla i Gari. Hned se zaradovala, že se děje něco zajímavého. Copak to tu máme? Nějakého žlutého motýlka? Co když do něho rejpnu čumákem?

Zařval jsem a stáhla se. Dívala se na mě vyčítavě. Vždyť si jenom chtěla pohrát. No, dopadlo to dobře. Pomaličku jsem vstal a ulevilo se mi, když se nohavice pyžama volně spustily kolem nohou. Ljuba došla do kuchyně pro vařečku. Pomaličku jsem vyšel na terasu a pan Ljuba sršně vařečkou smetla.

A co Gari? No, omluvil jsem se jí, co jiného jsem měl dělat?